OBČANSKÁ NAUKA - STUDIUM

 představitelé:

2009-05-29T00:47:00.001-07:00

Bertrant Russel
Ludwig Wittgenstein
Rudolf Carnap

Kritický racionalismus
- Karl Raimund Popper
- Rakušan
- soustavu svých filozofických, sociologických a politologických myšlenek označil jako kritický racionalismus
- věnoval se hlavně filozofii vědy – alternativa novopozitivismu
- modernizace programu filozofie a do jeho čela staví problém poznání
- nová teorie poznání je postavena na:
· metoda poznání
- metoda racionální kritiky -> formulace problému a prozkoumání jeho řešení
· metodologická skepse
- věda nemůže člověku přinést konečnou pravdu, ale jen dočasnou představu o tom, jak se věci mají
- tato představa je později vyvrácena metodou falzifikace
· falzifikacionalismus
- teorie je vědecká pouze tehdy, pokud je v budoucnosti vyvratitelná
- teorie dogmatické, postavené na pochybných základech, do vědy nepatří
· teorie tří světů
- svět materiální
- svět mentálních stavů
- svět obsahů myšlení, produktů lidského vědomí
· sociální kriticismus
- koncepce uzavřené společnosti proti otevřené společnosti

 Albert Camus

2009-05-29T00:46:00.001-07:00

- jak má člověk žít v absurdní situaci:
- jsme vhozeni do světa
- lze jí vzdorovat - pokud souhlasím s absurdnem, zničím ho (jediná naděje), sebevražda není řešením
- Gabriel Marcel
Novopozitivismus
- je označením filozofie Vídeňského kroužku
- na rozdíl od staršího pozitivismu prioritní význam má moderní logika
- společné znaky se starším pozitivismem:
· uznává přírodní vědy v poznání světa
· odmítá jakoukoli metafyziku
- řeší 4 problémy:
· problém místa filozofie v systému poznání
- filozofie nemůže být samostatnou vědeckou disciplínou, ale může se zabývat analýzou jazyka vědy
· problém vědeckého poznání , jeho struktury a kritérií
- zkoumá jak a v čem se vědecké poznání liší od jiných druhů poznání
· problém vztahu vědeckého poznání a skutečnosti
· problém jednotné vědy
- není vytvořena společná věda, ale společný jazyk pro všechny empirické vědy, kterým by byl nakonec jazyk fyziky

 Karl Jaspers

2009-05-29T00:45:00.000-07:00

- mezní životní situace
- člověk je v ní konfrontován s otázkou smysluplnosti
- lidé přemýšlejí, zda jejich činy a celkové bytí má smysl
francouzská větev
- Jean – Paul Sartre
- esence – podstata věci
- u věcí: esence předchází existenci (věc má nějaký účel – potřebujeme ji, tak ji vyrobíme)
- u člověka: existence předchází esenci (člověk se narodí a existuje, ale není ničím)
- není Boha, který by dal člověku esenci (=podstatu), proto si jí lidé dávají sami (stanou se tím, čím chtějí být)
- člověk je zodpovědný za to, čím je!
- lidé jsou svobodní, ale ne úplně, protože to ovlivní svět, do kterého se narodí (jsme tam vrženi ->proto je naše situace absurdní)

Existencionalismus

2009-05-29T00:43:00.000-07:00

- jeden z nejvýznamnějších směrů 20. století
- existencionalismus se většinou používá pro francouzskou větev, německá větev je označována jako filozofie existence
- společné pro obě větve: 1. světová válka a rozvoj industriální společnosti s jejími negativními jevy
- základní pojem: existence jako způsob bytí
- nelze ji popsat racionálně, lze ji pouze nepřímo zakusit
- lidská existence je individuální, není stálá:
- je zde specifická časovost = existence teď
- je vždy existencí ve světě = existence tady
- existence mezi lidmi = má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka
- je spojená se zodpovědností (za sebe sama, za druhé, za dění ve světě)
- je konečná (= smrt)
- dvě větve:
- obě se velmi liší
německá větev
- Martin Heidegger
- kritizuje běžné pojetí času:
- čas není mimo nás, sama naše existence je časová (žijeme v čase a žijeme jako čas)
- časovost = vše, co je v protikladu k věčnosti
- znakem konečnosti je smrt
- dílo „Bytí a čas“

 2 varianty:

2009-05-29T00:41:00.000-07:00

Populární pragmatismus
- zjednodušeně vyjadřuje zájmy společnosti
Filozofický pragmatismus
- snaží se vyřešit 3 problémy filozofie: význam, pravdu a poznání
- představy, pojmy a pravidla
- jsou to pouhá pravidla jednání
- pravdivé jsou pouze tehdy, jsou-li pro člověka užitečné a jsou-li přínosem
- obecné pravdy neexistují – co je pro někoho užitečné, může jinému škodit
- hlavní myšlenka: seberealizace v praktickém životě
- představitelé: Charles Pierre, William James, John Dewey

Neopragmatismus
- pokračování pragmatismu po druhé světové válce
- představitel: Richard McKoy Rorty

Fenomenologie
- věda o podstatách (ostatní vědy jen o faktech - empirické)
- jeden z nejvlivnějších filozofických směrů
- Edmund Husserl
- Němec, zakladatel fenomenologie
- propaguje návrat k věcem samým obnovou původní čisté společnosti
- poznání závisí na zkušenosti – nejen použití smyslů, ale i vnitřní zkušenost
- je nutné poznávat fenomény (= to, co se člověku ukazuje)
- další představitelé: Max Scheler, Martin Heidegger, Nicolai Hartmann, Jan Patočka

Friedrich Nietzche

2009-05-29T00:40:00.000-07:00

- Německo
- do určité míry se inspiroval Schopenhauerem
- vůle = pozitivní síla
- je to důvod, proč se potřebujeme neustále něčeho zmocňovat = vůle k moci
- žádá si, aby jí bylo vše dovoleno -> to ale není ve stávající společnosti možné, a proto je nutno přehodnotit všechny hodnoty společnost
- teorie nadčlověka
· není pravdy – přináší ji věda, stará pravda je mrtvá
· není morálky – stará křesťanská morálka je mrtvá, protože jsme nežili podle ní
· není Boha – Bůh je mrtvý, protože jsme v něj nevěřili
· je třeba zavést novou morálku mimo dobro a zlo
- stát se nadčlověkem a zříci se všeho, co z něj dělá slabocha
- skrze nadčlověka vůle nezakrní

Pragmatismus
- je součástí politických teorií demokratické společnosti

2. fáze

2009-05-29T00:38:00.000-07:00

- vyvíjí se tzv. empiriokritismus
- představitelé: Richard Avenarius, Ernest Mach

3. fáze
- filozofie logického empirismu
- představitelé:Bertrant Russel, Ludwig Wittgenstein, Rudolf Carnap

Iracionalismus
- centrum zájmu: člověk a jeho vnitřní svět
- nesouhlasí s jednoznačným a jednostranným způsobem využití rozumu
- staví proti tomu i duchovní a citové poznání
- představitelé:
Arthur Schopenhauer
- Německo
- základní životní princip: pud, neukojitelná trýzeň, vůle k životu
- podstatou je chtíč:
· neustálý
· přináší utrpení i bolest
· člověk se trápí, když něco chce a nemá to; když to má, trápí se, protože chce už něco jiného
- utlumit trýzeň lze vůlí, ne hromaděním předmětů
- omezit trýzeň lze: vrhnout se na uměleckou tvorbu, filozofii nebo žít v askezi (=téměř nic nepotřebuji)

 3 stádia vývoje:

2009-05-29T00:37:00.000-07:00

· mýtické
- jevy se vysvětlovaly pomocí nadpřirozených sil
· filozofické
- nadpřirozené síly jsou nahrazeny abstrakcemi
- vysvětlení pomocí filozofických pojmů
· pozitivní (vědecké)
- vysvětlení na základě faktů
- důležitá je morálka založená na lásce a solidaritě
- to vyúsťuje do pozitivistického náboženství
- je to stmelující faktor společnosti
- naplnění humanity
- předmětem úcty je Velká bytost = lidstvo
- vytváří moderní klasifikaci věd
- podle všeobecnosti a jednoduchosti
- další představitelé:
John Stuart Mill
Herbert Spencer

25. Filozofické směry 20.století

2009-05-29T00:35:00.000-07:00

Pozitivizmus
- filozofický směr, který reaguje na spekulativní filozofii přelomu 18. a 19. století a rozvoj přírodních věd v 18. a 19. století
- vývoj – 3 fáze:
1. fáze
- jsou programována základní východiska pozitivizmu
- August Comte
- Francie, zakladatel pozitivizmu
- poznání má být pozitivní:
· všímá si pouze jistých skutečností (těch pozitivních)
· má být založeno na zkušenosti
· má spočívat na vědeckých základech
· má přestat hledat absolutno
- empirická sociologie:
- založil ji tak, že poznání přírody rozšířil o poznání společnosti
- buduje ji na dvou zásadách:
· řád vládnoucího (v každé společnosti)
· pokrok = sociální dynamika (každé společnosti)

Karl Marx

2009-05-29T00:34:00.000-07:00

- převzal dialektiku
· dialektický materialismus
- nejdůležitější je hmota – myšlení je její specifická vlastnost
- jediná forma výkladu světa, společnosti a člověka je - člověk se vyvinul z opice
· svět není chaotický, řídí se dialektickou zákonitostí
- od jednodušších forem pohybu k nejsložitějším
- od nejjednodušší hmoty k nejsložitější (člověk)
· historický materialismus
- marxistické pojetí dějin
- člověk je tvůrce svých existenčních prostředků, na prvním místě je proto ekonomický faktor

Friedrich Engels

Vladimir Iljič Uljanov
- pseudonym Lenin (lenin = ocelový muž)
- použil Marxovy revoluční myšlenky
- v Rusku nakonec nastolil diktaturu

neomarxismus
- vznikl v západní Evropě už před druhou světovou válkou
- kritika kapitalistické společnosti
- negativní jevy socialismu
- dokonce i kritika negativ marxismu
- představitelé:

Karel Kosík
Ernst Bloch
Erich Fromm
Adam Schaff
Roger Garaudy

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

2009-05-29T00:33:00.000-07:00

- idealistický filozof
- zakladatel dialektiky - všechno bytí je stádiem vývoje ducha
- jeho vývoj je bojem protikladů
- 3 stádia vývoje ducha

· teze
- to, co můžeme objasnit logikou = myšlení
- zde existuje pouze absolutní idea

· antiteze
- duch se částečně přeměňuje v přírodu a prostor
- zkoumáme ji empirií a filozofií

· syntéza
- objevuje se i čas
- spojení myšlení, přírody a prostoru
- vše se odráží na lidstvu
- absolutní idea se stala duchem - a) objektivním – právo, morálky, rodina
- b) absolutním – umění, náboženství, filozofie

24. Německá klasická filozofie a materialistické pojetí dějin

2009-05-29T00:32:00.000-07:00

Immanuel Kant
- tvůrce transcendentálního kritického idealismu
- snaha smířit racionalisty, empiriky a senzualisty

· pojetí skutečnosti
-skutečnost - svět o sobě - nelze ho poznat, víme jen, že existuje
- svět pro nás – lze ho považovat také za skutečnost, protože si ho sami vytváříme

· pojem dobrého jednání
- to, co děláme, musí být myšleno opravdu dobře, ne jen kvůli zisku

· kategorické imperativy
- jednej tak, aby ti byl člověk účelem jednání, ne prostředkem
- jednej tak, aby zásady tvé vůle mohly platit jako principy všeobecného zákonodárství

· souhlas s Aristotelovou logikou
- přírodní vědy musí být vedeny tak, aby to bylo v souladu s empirií – pokusy

· Bůh a člověk
- morální chování není řízeno zvnějšku (Bohem) – vše je jen na člověku

Osvícenství ve Francii

2009-05-28T23:50:00.002-07:00

Voltaire
- „Filozofie dějin“ - jak se bude vyvíjet lidská společnost
- chtěl najít zákonitosti vývoje
- dílo ale nemělo velký ohlas

Jean Jacques Rousseau
Myšlenky
- budoucnost a pokrok může přinést pouze 3. stav
- morálka jedince je určována společenským systémem, ve kterém člověk žije
- lidé původně žili v souladu s přírodou, odcizení nastalo při dělbě práce
- lidská přirozenost je vždy dobrá, člověka kazí společnost, ve které žije
- každý člověk by měl mít jen tolik, aby mohl slušně žít
- každý člověk se snaží upřednostňovat své zájmy před zájmy ostatních
- lidé by měli být do funkcí voleni, ale měli by být odvolatelní
- změnu státního společenského systému lze vyvolat násilnou formou nebo ozbrojenou revolucí, kterou by měl provést třetí stav

Osvícenství v Anglii

2009-05-28T23:50:00.001-07:00

- nový systém filozofie
- zakladatelé Isaac Newton a Robert Boyle

George Berkeley
Myšlenky
- věc je konstantní sumou počitků v našem vědomí
- vnucená představa - jen pokud se díváme na oblohu je společné pro všechny
- vlastní názor – zbylé dvě možnosti
- žádné přírodní zákony neexistují – je to výtvor a vůle Boha
- pomocí empirie (praktického zkoumání) můžeme část skutků Boha poznat

David Hume
- napsal i jedno dílo: „Pojednání o lidské přirozenosti“

Myšlenky
- všechny naše myšlenky jsou složeny z elementů
- od jednoduchého ke složitému
- důležité jsou: paměť a představivost

Nicolas Cusanus

2009-05-28T23:49:00.001-07:00

Myšlenky
- individualita - neexistují dva stejné objekty, zejména ne lidé, protože nemají stejný způsob myšlení
- vesmír musí být uspořádán jinak, než? jak říká Bible a je uspořádán podle matematických výpočtů
- nikdo nemá právo něco rušit a měnit, jen Bůh
- nekonečno je jedině Bůh
- člověk má poznávací schopnosti, které jsou mu vrozeny
- schopnost smyslová - svými smysly vnímáme svět
- schopnost rozvažovací - možnost porovnávat, zobecňovat a rozlišovat věci
- rozum

René Descartes
Myšlenky
- základem všeho je přemýšlet o Bohu a o duši za užití přísné logiky
- ve studiu je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému
- nic není jisté; smysly nedávají člověku pravdivý obraz světa
- nepochybuji o tom, že myslím: cogito, ergo sum
- Bůh je nekonečná vševědoucí bytost; člověk musí ctít pravdu
- vše se odehrává ve světě těles
- všechny děje v lidském těle se dají matematicky vyjádřit
- zvířata jsou stroje, které nemyslí

Mistr Eckhardt

2009-05-28T23:48:00.002-07:00

Myšlenky
- člověk by měl poznávat přírodu tvůrčím poznáním (Akvinský)
- Eckhardt to rozvedl v myšlenku, že se dá poznat i to nepoznatelné

Evropská středověká filozofie
- objevy, které změnily společnost – kompas, střelný prach, knihtisk
- astronomie - Mikuláš Koperník - „Země je jedna z planet“
- Marco Polo – zadržen za výmysly
- Galileo Galilei – základ mechaniky, vznik empirické vědy
- humanismus - Francesco Petrarca
- Giovanni Boccacio („Dekameron“, vědecké spisy)
- reformace v církvi - Martin Luther

Martin Luther
Myšlenky
- člověk nepotřebuje pro svou komunikaci s Bohem kněze
- zavrhuje rozumové poznání - rozum = děvka ďáblova

Myšlenky

2009-05-28T23:48:00.001-07:00

- existuje zákonitě uspořádaná říše a my jí můžeme poznat - všechno kolem má svůj systém, který jsme schopni poznat pravdivě a objektivně (bez předsudků)
- křesťanská pravda rozum sice přesahuje (dogmata), ale není s ním v rozporu
- existenci Boha lze dokázat rozumem
- víra v existenci Boha není vrozená, ale musí se k ní dovést
- duše - nehmotná a nezávislá na těle (kdykoliv se může od těla oddělit = smrt); po zničení těla nedochází ke zničení duše
- etika - člověku je třeba ke spáse trojího: (vědět v co věřit, vědět co žádat, vědět co činit)
- stát - člověk musí žít ve společenství, které je řízeno = musí žít ve státě
- ideální je podle něj monarchie – vše by měl řídit jeden člověk
- správný stát si musí zachovat mír se svými sousedy
- úloha církve je vyšší než úloha státu – i král je podřazen církvi

Duns Scotus
Myšlenky
- individuální věci jsou důležitější
- nejprve vůle něco udělat, potom rozum - dobré je něco, protože to tak Bůh chce
- všechno je vůle boží
- to, co přikazuje církev, a vůle boží jsou to samé

23. Evropská filozofie ve středověku

2009-05-28T23:47:00.001-07:00

Svatý Augustin
- sepsal i několik děl: „Vyznání“, „O obci boží“, „O trojici“
- začal pochybovat o všem – hledal důvod proč je svět takový, jaký je

Myšlenky
- základ člověka - pochybování, nejistota – tím by měl člověk přijít k pravdě
- temný okrsek - každý člověk má v sobě temný okrsek, do nějž nemůže zasahovat, ale ono samo se to projeví - podvědomí
- Bůh nás řídí - vše, co se děje, řídí Bůh; odmítá, že by svět a vesmír mohly být výtvorem člověka
- pojem času - čas je námi vnímán, ale nemůžeme ho ovlivnit
- predestinace - (tma je tehdy, je – li nepřítomno světlo; zlo je tehdy, je-li nepřítomno dobro
- církev - měla by vybírat lidi a naučit je chovat se tak, aby se dostali do obce boží

Tomáš Akvinský
- stal se učitelem teologie na papežském dvoře
- přezdívka: „doctor evangelicus“
- dochovalo se jeho dílo – vydáno po jeho smrti v Římě (celkem 27 knih), později přeloženo
- jeho filozofie = tomismus

Tomáš Garrigue Masaryk

2009-05-28T23:45:00.000-07:00

- snažil se vyrovnat s rozpadem feudalismu a s nástupem kapitalismu
- myšlenky - vzdělanost
- díky vzdělanosti si každý může vytvářet vlastní názor
- být proti církvi i politickým stranám
- lidé musí nacházet kompromisy
- svět by měli řídit vědci, ale měli by být voleni

Jan Patočka
- jeden z iniciátorů Charty 77, přítel Václava Havla
- přednášel po bytech, zakázali mu působit na Univerzitě
- navazoval na Tomáše Garrigue Masaryka
- myšlenky - zakotvení člověka
- člověk by měl mít oblast, ve které je silný – kdo ji nemá, je ve společnosti ztracen
- musíme vycházet s pravidly
- zařadit se mezi lidi stejného názoru
- bojovat za něco, jak si představují další svět

Současná česká filozofie
Erazim Kohák
Václav Bělohradský - kritik dnešního státu: Havla i Klause
- myšlenky - člověk se nemá podřizovat dogmatům
- nepodléhat řeči symbolů
- symboly vedou k nesvobodě člověka

Bernard Bolzano

2009-05-28T23:44:00.002-07:00

- Ital, matematik
- myšlenky - svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně
- člověk může přetvářet přírodu podle sebe
- společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)

Josef Dastich a Josef Durdík
- stoupenci herbatismu, racionalisté

Český pozitivismus a pragmatismus
Karel Čapek
- pátečník, přítel Tomáše Garrigue Masaryka
- své filozofické myšlenky dával i do svých her
- technika může ovládnout člověka (R.U.R.)
- jsou situace, kdy člověk musí obětovat sebe sama pro jiné (Matka)
- Válka s mloky

František Krejčí
- filozof a psycholog, nejvýznamnější představitel pozitivizmu
- myšlenky - existuje něco, co každý z nás vnímá jinak
- každý si vytváří vlastní církev
- polemika, jestli je duše a tělo to samé

22. Významné osobnosti českého novodobého filozofického myšlení

2009-05-28T23:44:00.001-07:00

- první rozvoj filozofického myšlení: 2. polovina 13. století
- na Pražské univerzitě přednášel mistr Řehoř Aristotelovu logiku
- později: tři tendence ve filozofickém myšlení
- buridanismus = orientace na exaktní vědy a rozumové poznání
- averroismus
- krajní realismus

Mistr Jan Hus - jeden z reformátorů katolické církve
- kritika odpustků
- odpustky – jednorázové akce, kdy se platily určité poplatky církvi namísto zpovědi
- kritika bohatství církve - bohatství odporuje církvi
- nejvyšším představitelem církve je Ježíš - všechno učení podle jeho kázání

Jan Amos Komenský - pedagog
- ve středověku nejznámější Čech
- myšlenky - myšlenka poznávat svět
- je možnost poznávat svět, ale jen v souladu s Biblí – metoda poznávání
- stavil ženy na roveň mužů
- ale na základě křesťanství

Konflikt

2009-05-28T23:41:00.000-07:00

- střet cílů (uspokojení potřeb)
- konflikty mohou být mezi lidmi, ale i v nás samotných
- prvky racionální X prvky emocionální

1. dvě kladné síly – snaha jedince dosáhnout dvou cílů, oba cíle stejně lákavé
2. dvě negativní síly – volba mezi dvěma zly
3. mezi kladnou a negativní sílou – přání vs. strach
4. dvojitý konflikt kladných a negativních sil – přání vs. strach

Reakce na zátěžové situace
a) agrese – probíhá pouze v myšlení, projeví se nadávkou navenek, destrukce, fyzické napadení
b) bagatelizace – snižování hodnoty cíle
c) únik – vyhýbání se povinnostem nebo nepříjemnostem, izolace od ostatních
d) projekce – svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného
- u lidí s přísnou výchovou
e) racionalizace – rozumové vysvětlení
- sladký citron – neuspokojený jedinec, který tvrdí, že je spokojený

Deprivace – chronické neuspokojení důležitých potřeb
1) fyzická deprivace – nedostatek spánku
2) psychická deprivace – chronické neuspokojování psychických potřeb
3) senzorická deprivace – nedostatek podnětů
4) sociální deprivace – příliš velká sociální izolace

Zátěžové situace

2009-05-28T23:40:00.000-07:00

- situace, ve kterých se zvyšuje nároky a požadavky na jedince nebo jsou ztíženy podmínky života

a) stres – stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeb
- často vede až k rezignaci – je třeba vyhledat lékaře
- je individuální co je stresovým činitelem
- dochází k němu jsme-li dlouhodobě vystaven silným frustracím

b) frustrace – neuspokojení našich potřeb
- překážka v uspokojování potřeb aktivuje obranné frustrační mechanismy
- frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustraci
- schopnost člověka dlouho snášet frustrační stav

Druhy frustrace
1. nedostatek – deprivace
2. oddálení – jedinec musí čekat, než dosáhne toho, co si přeje
3. zmaření – po neúspěchu, zdá se, že není naděje na zlepšení

Duševní poruchy

2009-05-28T23:39:00.002-07:00

- změna některých psychických jevů
- projevuje se v chování a prožívání
- způsobuje problémy v sociální komunikaci
- psychopatologie, psychiatrie

a) psychózy – vážné neurotické poruchy
- často vyžadují hospitalizaci
- schizofrenie, maniodepresivní psychóza

b) neurózy – nejčastěji bez poruch mozku
- častým příznakem může být bezprostřední úzkost
- fobie, poruchy spánku

c) poruchy osobnosti – dlouhodobá odchylka (deformace osobní struktury)
- osobní disharmonie (něčeho přebytek a něčeho nedostatek)

d) oligofrenie – slabomyslnost
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů

21. Duševní hygiena, zvládání náročných životních situací

2009-05-28T23:39:00.001-07:00

- soubor pravidel, které slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví
- 1948 – Světová federace duševního zdraví (Ženeva)

Duševní hygiena působí na:
- možnosti autoregulace jedince (působí na sebe sama a na přetváření jeho prostředí)
- lehké problémy duševní rovnováhy
- zabývání se prevencí a upevňováním duševního zdraví
- v současné době se zvyšuje počet lidí, kteří trpí Civilizačními chorobami
- vyrovnaný člověk se dokáže mnohem lépe koncentrovat jak na práci, tak na odpočinek a relaxaci
- duševně zdravý člověk je schopen pozitivně působit na své okolí a budovat uspokojivé soc.vztahy

Metody duševního zdraví
- dostatečná doba spaní, správná výživa, správné dýchání, dostatek pohybu, správné hospodaření s časem, relaxační a autoregulační cvičení

- autoregulační trénink – relaxační cvičení, svalová relaxace, navození představ klidu, koncentrace na klidné a pravidelné dýchání