OBČANSKÁ NAUKA - STUDIUM

OBČANSKÁ NAUKA-STUDIUM - obsah:

2011-02-27T08:42:00.000-08:00

24. Filosofie ve 20. století

2010-09-22T06:01:00.000-07:00

- snaží se hledat východiska ze situace, do které se svět dostal následkem vědeckého pokroku
- nesystematická

Novopozitivismus
- ovlivněn moderními objevy v matematice
- vycházejí z nové koncepce logiky

Bertrand Russel Bertrani
- zabývá se problémem jazyka a sdělnosti
- pojmenování a operace s fakty je problémem jazyka
- nedorozumění může mít v dnešním světě fatální následky
- naše civilizace by nemohla existovat v současné podobě, kdyby nebyla neustále napájena novými informacemi

Ludwig Witgenstein
- studoval v Cambridgi, Manchestru a Berlíně, v Cambridgi přednášel; dvě období:
1. dílo Logicko-fiozofický traktát – předmětem zájmu je jazyk, chtěl vytvořit matematický jazyk, který by uměl jednoznačně pojmenovávat.
- jazykem hovoříme o faktech – svět je tvořen fakty, jeho obrazem je výrok jazyka. Má-li mít fakt smysl, musí být výrok potvrditelný nebo vyvratitelný.

2. reviduje své názory, dospívá k tomu, že se nelze spoléhat na jakýsi ideální jazyk a zabývá se studiem reálných jazyků – jejich pravidel
Na Witgensteina navázal VÍDEŇSKÝ KRUH:

Rudolf Carnap
- ve 30. letech přednášel na UK v Praze, odešel do USA (žid)
- úkolem vědy je přinášet nové poznatky
- úkolem filosofie je tlumočit tyto poznatky správným způsobem

Karl Raimund Popper
- obecné věty, ke kterým vědy dospívají, nejsou zkušenostně ověřitelné
- kritérium vědeckosti je falzifikovatelnost = teorie je vědecká pouze tehdy jestliže je v budoucnosti vyvratitelná

Pragmatismus
- na přelomu 19. a 20. století v USA, zakladatel William James
- postaven na principu subjektivní užitečnosti jako pravdivostního kritéria
- princip pluralismu – nenacházíme se v univerzu ale v multiverzu – náš svět, skutečnost se skládá z mnoha samostatných oblastí – nic nelze pochopit pouze z jednoho hlediska
- hodnota myšlenek není v myšlenkách samotných, ale až v jejich praktickém uplatnění
- hlavně USA, v Evropě jednotlivci – Masaryk, Čapek

Marxismus a neomarxismus
3 proudy:
1. klasický – pokračoval v učení Marxe a Engelse (Stalin a Lenin).
Lenin – vytvořil novou teorii hmoty – nezabýval se složením (struktura) – hmota se pro něj stává fil. kategorií, kterou se označuje objektivní realita, vše je z látky, zákl. vlastností hmoty je pohyb.
Vše souvisí se vším – náhoda neexistuje.
Vývoj považoval za přechod od kvantity na kvalitu. Novou kvalitu přináší revoluce.

2. sociálně demokraticky orientovaný

3. neomarxismus – levicové proudy různou intenzitou inspirované marxismem

Fenomenologie
- zakladatel – Němec, prostějovský rodák Edmund Husserl
- fenomenologická metoda zdůrazňuje roli zkušenosti, která ale není čistě empirická – zkušenost není pouze to, co dostáváme z vnějšího světa prostřednictvím smyslů, stejně důležitá je i vnitřní zkušenost
- od pojmu fenomén = jev – je poznatelný ve dvou vrstvách – základem je reálná vrstva, která je uchopitelná smysly, na sobě nese druhou vrstvu, která není přímo uchopitelná smysly = podstata, kterou poznáme jen vnitřní zkušeností
- filosofii považuje za vědu eidetickou = věda o podstatách
- ostatní vědy – empirické – o faktech

Edmund Husserl – fil. má provádět analýzu přirozeného světa = svět, který má smysl sám o sobě. Stál u počátku existencialismu byl učitelem Heidegerra.

Existencialismus
- ovlivnil filozofii i umění
- zaměřen na člověka
- vychází z fenomenologické metody
- snaží se uchopit podstatu lidského bytí
- zaměřuje se na život člověka
- podstatu bytí se snaží pochopit bezprostředně
- při analýze vychází ze zákl. pojmů, které mají většinou negativní charakter – strach, nicota, hnus

Martin Heidegerr – Bytí a čas – rozlišuje mezi existencí a esencí
- existence – každodenní život člověka
- esence – skutečný život, podstata skutečného života spočívá ve strachu ze smrti, člověk jej přehlušuje každodenním životem.
- vše, co děláme je boj s časem – tzn. náš život má smysl jen při neustálé konfrontaci s faktem smrti.

Karl Jaspers – křesťansky orientovaný
- bytí = nějaký předmět. Aby ho mohl poznat, musí ho definovat pomocí dalších předmětů - každá věc je součástí něčeho většího – absolutního
- podstata života se odkrývá v mezních situacích

Jean Paul Sartre
- spisovatel, romány Zeď, Hnus, filozofické dílo Bytí a nicota
- člověk, když se narodí, je nic
- chápe svobodu novým způsobem: člověk je odpovědný za to, co udělá jen sám sobě – výrok „Člověk je odsouzen ke svobodě“

Albert Camus
- spisovatel, romány Cizinec, Mor, filozofické dílo Mýtus o Sisyfovi

Hermeneutika
- ze jména Hermés – řecký posel bohů
- hledá metody porozumění světu a člověku

Hans Georg Gadamer
- k porozumění není třeba odstup od zkoumaného objektu, chceme-li něčemu porozumět, musíme se s tím spojit
- do poznávacího procesu vnášíme určité předpoklady - vlastní zkušenosti, hist. vývoj společnosti... = předporozumění
- ústřední téma je jazyk: „Svět je prožíván v komunikaci a odhalován v jazyce“

Křesťanská filozofie
katolická:
- vychází z T. Akvinského – novotomismus (díky papeži Lvu XIII, který prohlásil jeho učení za svaté)
- hledá harmonii mezi vírou a rozumem - zdroje poznání, které člověk získal od Boha
- uznávají přirozenou evoluci, příčinou evoluce je Bůh, který dělá z jednoduchých věcí složitější
- odsuzovali komunismus i kapitalismus
Pierre Teilard de Chardin - uznávaný paleontolog, jezuita, církev jeho názory zpočátku potlačovala
- vytvořil evoluční křesťanství – spojil poznatky přírodních a spol. věd s křesťanským obrazem světa

protestantská
- řešila krizi sdělení evangelia, problém jazyka: křesťanská zvěst, kterou šířil Kristus, není srozumitelná modernímu člověku
- vznikl i radikální proud – domovem člověka je velkoměsto a proto je potřeba Boha chápat jako sociologický problém, jako partnera v procesu humanizace člověka

Strukturalismus
- vznikl v 50. letech 20. století ve filozofii (už ve 30. letech fungoval v jazykovědě)
- zabývali se metodou, která je neoddělitelně spojená s disciplínou (např. fyzika + laborky)

Ferdinand de Saussure - základem je definování znaku = spojovací článek mezi pojmem a danou skutečností

Claude Lévi-Strauss - zkoumal primitivní myšlení minulých i současných přírodních národů
- ukázal rozdíl mezi vědeckým a předvědeckým myšlením
- předvědecké myšlení se dá použít i dnes, někdy je lepší než vědecké (typický příklad – vědec a kutil)

Postmodernismus
- 70. léta, ropná krize, v pozadí levicová hnutí
- nejdřív v architektuře USA, pak v literatuře a umění – odmítali diktát novosti za každou cenu
- chtěli, aby dílo bylo srozumitelné pro všechny (Eco, Kundera)

Jean Francois Lyotard
- velké historické projekty založené na optimismu dějinného pokroku naprosto zklamaly
- nejistotu současnému člověku zvyšuje věda, protože odhaluje čím dál větší složitosti o světě a tak člověku zanikají jistoty. Současná věda člověka ponižuje svou nepřístupnou nepochopitelností, nepřipouští zlidšťující slabosti. Od takové vědy je potřeba se osvobodit, utéct.
- Poznání se tak zdokonalilo, že není možno popsat skutečnost jako celek. Jediná možnost – zříct se rozumového přístupu
- Hypotéza:společenské myšlení se dostává do krize v okamžiku, kdy lidstvo psychicky nezvládne nahlédnutí za určité hranice při poznávání světa.
- Dnešní člověk poznal hranici své historické smrtelnosti = člověk je schopen okamžitého sebezničení.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz

23. Filosofie v 19. století

2010-09-22T05:54:00.000-07:00

Německá klasická filozofie
Johan Gottfried Herder – fil. romantik, ovlivnil i český romantismus, zejména jungmanovskou generaci
- pocházel z učitelské rodiny z Výmaru
- zkoumal problém jazyka a dějin
- dějiny nejsou nahodilé, mají své vnitřní zákony
- vývoj člověka souvisí s vývojem planety i sluneční soustavy
- ve vývoji člověka jsou dva důležité mezníky:
1. vzpřímení postavy
2. možnosti ruky – zejména v okamžiku, kdy se palec postavil proti prstům - brát předměty do rukou, zpracovávat je - rozvoj myšlení

- lidský rod se vyvíjí stále k lepšímu - násilí ustupuje mírnosti
- dějiny chápe jako proces sebevytváření člověka

Johoan Gottlieb Fichte – romantik
- vycházel z Kanta, ale zpochybňoval nezávislost věci na duchu
- měl divný charakter – nesmírně prudký, neústupný, nebyl oblíbený
- první rektor berlínské univerzity – přednášel filozofii a dějiny, přednášky navštěvoval i Metternich
- věřil v důstojnost člověka
- člověk by měl neustále jednat mravně i v politice
- filozofie má popisovat lidskou zkušenost, dva postupy:
1. naše představa vychází z dané věci = materialismus
2. z naší představy se daná věc odvodí = idealismus
- počátkem fil. je myslící subjekt – „Mysli sebe sama.“
- svět je souhrnem našich představ, pocitů a pudů, pochází sice z myslícího subjektu, ale z nevědomí – my sami jsme svět vytvořili, ale nevíme o tom
- vše, co existuje mimo myslící subjekt má smysl jedině v tom, aby svým překonáním umožnilo aktivitu myslícího subjektu

Friedrich Wilhelm Josef Schelling – vrchol něm. romantiky
- inspiroval ho Kant, Fichte a něm. romantičtí básníci
- fil. identity – přírodu i ducha chápe jako identické - příroda vytvořila ducha, příroda je složitý proces, v němž se duch vyyvíjí a uvědomuje si sebe sama

Georg Wilhelm Friedrich Hegel – pocházel ze Stutgarttu, studoval v Tübingenu, ředitelem gymnázia v Norimberku, přednášel na univerzitách v Jeně, Heidelbergu a v Berlíně
- stal se státním fil. Pruska
- fil. založena na dialektickém principu – přímo ovlivněna Fichtem a Schillingem
- považován za jednoho z největších dialektiků
- vše, co se děje je proces seberozvíjení ducha, proces probíhá ve 3 stádiích:
1. teze – duch sám sebou, absolutní idea – zkoumáno logikou
2. antiteze – vývojově popřeno první stádium, duch se začná projevovat jako svůj protiklad - jako příroda, zkoumáno fil. přírody
3. syntéza – popřeno druhé stádium, duch se vrací k sobě samému, zkoumáno fil. ducha. Duch se projevuje ve třech stupních (formách):
§ subjektivní duch – uvědomění si sebe sama, je v každém člověku, umíme sebe odlišit od ostatní přírody
§ objektivní duch – skládá se ze subjektivních – rodina, společnost, stát atd.
§ absolutní duch – projevy ducha v umění, náb. a fil.
- dějiny chápal jako účelné naplňování zákonitého vývoje ducha, duch jedná prostřednictvím jedinců – mylně se domnívají, že jejich činy jsou projevem vlastní vůle. Ve skutečnosti naplňují historickou nutnost – lest rozumu - vše, co se v dějinách stalo, bylo rozumné, pokud by to rozumné nebylo, tak se to na základě vývoje ducha nemohlo stát.

Hegelova filozofie je považována za jeden z posledních velkých fil. systémů, inspirovala mnoho filosofů, kteří se rozdělili na:
1. starohegelovce – interpretovali ducha nábožensky
2. mladohegelovce – ducha transformovali do podoby obecné dějinné zákonitosti

Poklasická filosofie
- rozpadla se tradiční společnost, ale nová ještě vytvořena nebyla - deziluze, která zachvátila i filozofii
- další antropologický obrat – opět se zabývají člověkem
- mnoho filozofických škol – 2 skupiny:
1. zdůrazňují vědecký postup
2. rozum zavrhovali a zdůrazňovali mimorozumové složky poznání
- směry:
V Hegelově filozofii pokračovali MARXISTÉ, kteří se zejména zabývali analýzou společnosti
- směr vznikl ve 40. letech 19. století z hegelovské levice, usilovali o analýzu zákonitostí tvořících buržoazní společnost, materialisté

Ludvík Feuerbach – kritizoval náboženství, tvrdil, že lidé si vytvořili bohy – to je podstat člověka. K vytvoření náboženství vedla fantazie, cit, egoismus.

Karel Marx – narodil se v Trevíru, syn advokáta
- vystudoval práva, redaktor rýnských novin
- kritizoval vládu - musel opustit Německo - Paříž, Brusel – setkání s Engelsem (syn bohatého továrníka, Marxe finančně podporoval), spolu napsali:
§ Německá ideologie – kritika náboženství, stejné názory jako Feuerbach
§ Komunistický manifest – tvrdil, že by si jej měl přečíst každý dělník, vysvětluje postavení dělnické třídy, vybízí ke svržení jejich utlačovatelů
- 1848 – příjezd do Berlína – řídí revoluci – neúspěšná - odchází
- Kapitál – podstata kapitalistického systému
- 1864 – oba stojí u založení 1. internacionály – mezinár org. s cílem sjednotit dělníky celého světa
- 3 zdroje Marxova učení:
§ německá klasická filozofie (Hegel, Schelling)
§ angl. politická ekonomie (Smith, Ricardo)
§ utopický socialismus
- řešil zákl. fil. otázku – vztah mezi bytím a vědomím (hmotou a myšlením) – 2 koncepce:
§ idealismus – nejdříve bylo vědomí, které vytvořilo hmotu
§ materialismus – nejdříve vzniká hmota a na určitém stupni vývoje vzniká myšlení
- Marx i Engels – materialisté, chtěli své učení realizovat v praxi
- rozlišují:
§ dialektický materialismus – ontologie a gnoseologie – svět není chaotický, je jedinou materiální podstatou, řídí se dialektickými zákonitostmi – postup od jednodušších forem ke složitějším. Nejsložitější strukturou hmoty je myslící člověk, východiskem poznání je praxe. Svět je poznatelný, naše poznání je nekonečný proud.
§ historický m. – opírá se o definici člověka – tvůrce svých existenčních prostředků, proto u Marxe je na 1. místě ekonomie – ekonomické vztahy jsou hybnou silou dějin.
Přínosná je Marxova struktura: ekonomika – politika – filozofie. Ekonomika – společenská základna, ostatní je společenská nadstavba - jakou úroveň má základna, takovou má nadstavba.
- Marx přichází s učením o revoluci – revoluce řeší rozpory ve společnosti. Hybnou silou jsou ekonomické vztahy. Ve společnosti probíhá třídní boj mezi výrobními silami a vlastníky výrobních prostředků.

Vědeckou teorii společnosti chtěli vytvořit POZITIVISTÉ.
Auguste Comte
- chtěl, aby filozofie byla budována podle modelu přírodních věd; položil základ sociologie
- provedl klasifikaci věd podle předmětu a metody: matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie
- vývoj lidského myšlení prochází 3 stádii:
1) teologické – člověk se domníval, že může dosáhnout absolutního poznání
- 3 vývojové fáze: animismus – co si člověk nedokázal vysvětlit, bylo nadpřirozeného původu
polytheismus – mnoho bohů, každý odpovídá za určitou oblast
monotheismus – jeden bůh který vše řídí

2) metafyzické – slova jako Bůh se nahrazují abstraktními pojmy

3) pozitivní – člověk pochopil, že nedosáhne absolutního poznání, může popisovat pouze jevy, ale ne podstatu

John Stuart Mill
- ekonom, stoupenec liberalismu, vyzdvihoval úlohu psychologie

Herbert Spencer
- ovlivněn Darwinem, nazývám „sociální darwinista“

V opozici vůči rozumu stál IRACIONALISMUS
- odmítá možnost rozumového vysvětlení světa, podstatu skutečnosti lze pochopit jen citem, vůlí, intuicí, ...

Arthur Schopenhauer
- ovlivněn Kantem a indickou mystikou, hlavně buddhismem
- podstatou člověka je vůle k životu, život je utrpení, protože člověk má neustále nové a nové požadavky, honí
se za vyššími cíli, nikdy cíle nedosáhne
- zbavit se utrpení nejde ani sebevraždou, protože se zničí tělo, ale vůle zůstává; jsou dvě cesty k vysvobození:
• Estetická – člověk se vůle zbaví pouze na čas, díky umělecké tvorbě vidí svět jinak, nejlepší je hudba

• Etická – trvalé vykoupení, člověk překoná vůli tím, že žije v askezi

Sören Kierkegaard
- dánský filozof, zaměřoval se na etiku, odmítal racionalitu
- zkoumal problémy konkrétního člověka v určité situaci, zavedl pro ně pojem existenciální (ovlivnil ve 20. století existencialisty)

Friedrich Nietzsche
- vycházel ze Schopenhauera, inspirovala ho antická kultura i německá romantická hudba (Richard Wagner)
- říkalo se mu „filozof s kladivem“ protože se snažil zbourat veškeré hodnoty, které lidstvo vytvořilo
- nebyl spokojen s morálkou a kritizoval socialistické ideály, tvrdil, že je to morálka stádní zvěře (schovávat se za druhé, nikdo nenese odpovědnost, ...)
- kritizoval emancipaci žen, považoval to za projev úpadku moderní společnosti
- základní životní princip je vůle k moci, morálku otrockou nahrazuje morálkou panskou
- odmítal křesťanství a jeho hodnoty, výrok „Bůh je mrtev, ať žije nadčlověk“ – vyzývá člověka, aby se nespoléhal na nějaké pseudojistoty, které jsou jen sebeklamem slabých, člověk si má své problémy řešit sám, tím se stává nadčlověkem.

Henri Bergson
- jeho filozofie je nazývána „filozofie života“
- bytí považoval za univerzální proces, který je vyvoláván iracionální silou nazývanou „elán vital“
- veškeré bytí můžeme poznat jen intuicí
- rozum nezavrhuje, vše co existuje v prostoru je rozumem poznatelné, ale třeba čas se dá poznat jen intuicí.

V NOVOKANTOVSKÝCH ŠKOLÁCH znovu ožívá Kantova filozofie.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz

22. Filozofie mezi renesancí a osvícenstvím, filozofie osvícenství

2010-09-22T05:48:00.000-07:00

22. Filozofie mezi renesancí a osvícenstvím, filozofie osvícenství

Filozofie mezi renesancí a osvícenstvím (= novověká filozofie)
- až do 1. pol. 18. stol., pokračují rysy z renesanční filozofie
- připravují se nebo již probíhají buržoazní revoluce
- výrazně se rozvíjí přírodní vědy
- poznávacím ideálem se stává matematika – snaha ji aplikovat do filozofie – vnést systém
- úkolem bylo vytvořit novou metafyziku, nový obraz světa
- názorový střet Komenského a Descartese – jediná shoda (ústřední hodnotou je člověk).

Komenský – k dokonalosti patří vše, tedy i nedostatky. Descartes – dokonalé znamená zbavené zlidšťující nejistoty. Čím jistější, nezpochybnitelnější, tím vědečtější.
- 2 proudy – racionalismus a empirismus

Racionalismus – na kontinentě, poznání je založeno na vrozených jistotách a rozumu, představitelé:
René Descartes – pocházel z šlechtické bohaté rodiny, studoval u jezuitů, poté se orientoval na studium matematiky. Stál u zrodu analytické geometrie. Zúčastnil se 30leté války (bojoval na obou stranác) – i na Bílé Hoře. Dlouho byl v Nizozemí – tam psal svá díla. Poté byl pozván na Švédský královský dvůr, ale onemocněl a zemřel (na nezvyklé podnebí).
- vytvořil matematicky přesnou poznávací metodu
- tvrdil, že nás smysly klamou – nesmíme jim důvěřovat
- jistota poznání musí vycházet z jistoty stanoviska – šlo o nejzazší bod, kam až může člověk dojít ve svém pochybování.
- zpochybňovat se nedá: „Myslím, tedy jsem.“
- otázka substance (základ světa) – byl dualista – existují dvě na sobě nezávislé substance:
a) substance myslící – svět duševna
b) substance rozprostraněná – hmota

Benedikt Spinoza – narodil se v Amsterodamu v židovské rodině, nejdříve studoval židovské náb. a fil., pak se orientoval na soudobou fil.
- konflikt s vírou – vyloučen z židovské společnosti a proklet
- vynikající matematik a optik
- otázka substance – munista – 1 substance – je veškerým bytím, má nekonečné množství atributů (vlastností), skrze ně se projevuje. Nejdůležitější vlastnosti jsou myšlení (projevuje se jako ideje) a rozprostraněnost (projevuje se konečným tělesem).
- dílo: Etika geometricky vyjádřená – za etický cíl považoval štěstí – je podmíněno lidskou svobodou – ta je podmíněna poznáváním a pochopením zákonů („Svoboda je poznaná nutnost.“)

Gottfired Wilhelm Leibniz – geniální dítě, obsáhl veškeré vědění své doby, narodil se v Lipsku, již v 17 letech obhájil titul Bc. a ve 20 měl doktorát, byl ve službách mohučského knížete
- autor diferenciálních počtů v matematice
- otázka substance – pluralista – nekonečné množství substancí = monády – chápal je nemateriálně, byly individuálně nedělitelné. Každá monáda je předem vybavena vlastnostmi, které ji harmonizují s ostatními monádami. Tyto vlastnosti jsou od Boha.

Empirismus – v Anglii, zdůrazňují úlohu zkušenosti, která ukládá do našeho na počátku prázdného vědomí poznatky získané při smyslovém kontaktu se skutečností, představitelé:
John Locke – vystudoval práva a medicínu, snažil se poznání vysvětlit psychologicky
- vrozené ideje neexistují („Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.“)
- veškerý obsah vědomí pochází z vnější a vnitřní zkušenosti
- vnější zkušenost – to, co vidím, slyším
- vnitřní zkušenost – reflexe na předchozí vjemy, odvozena z vnější – vzpomínání, srovnávání
- politika – stoupencem přirozeného práva
- základem společnosti má být lidská svoboda, která může být omezena pouze vědomou dohodou mezi lidmi = společenská smlouva – uzavírá ji i panovník s lidmi, pokud ji nedodržuje, mají ho lidé svrhnout
- nejideálnější společnost – konstituční monarchie

Georgie Berkley – vyučoval teologie v Dublinu na univerzitě, byl biskup
- otázka poznání – vycházel z Locka
- jediná realita je obsah našeho vědomí („Existovat znamená být vnímán.“)

David Hume – Skot z Edinburghu, působil ve vládních a diplomatických funkcích
- Dějiny Anglie – sláva, blahobyt, do konce života nemusel pracovat
- „Vše je plynutí představ.“ Představy rozděluje na ideje (souvisí s rozpomínáním si na minulé počitky) a imprese (momentální počitky)
- skutečnost se nedá dokázat bezpodmínečně
- naše poznání se týká jen faktů a dílčích vlastností - nemůžeme tvrdit, že existuje něco souhrného a obecně platného

Filozofie osvícenství
- nový způsob myšlení – vede k vytvoření moderní společnosti
- vznik v 18. století v Anglii, ve Francii dosáhlo vrcholu
- zdrojem byla renesance, racionalismus, empirismus
- hl. znaky:
1. důraz na rozum
2. lidská svoboda
3. rovnost
4. demokracie, tolerance
5. vzdělání
6. přesvědčeni o nevyhnutelnosti pokroku

Francie
Chares Louis Montesquieu – dílo Perské listy – Peršan kritizuje poměry ve Francii (myšlenky Montesquieua)
- vycházel z Locka – nejlepší vláda – konstituční monarchie
- politické svobody se dosáhne dělením moci – výkonná, zákonodárná, soudní

Voltaire – nebyl urozeného původu, ale v jejich kruzích se pohyboval – vynikající řečník – v Paříži populární (lidé mu rozuměli)
- ostré výpady vůči církvi – považoval se za deistu – Bůh je prvotní hybatel, uznával mravní roli náboženství, nechtěl ale žádnou církevní organizace
- za své názory pronásledován, pobýval v Anglii – obdivovatel Isaaca Newtona
- byl pro názorovou toleranci
- byl proti dogmatismu – náboženskému i vědeckému

Jean Jacques Rousseau – zdůrazňoval city a vůli ne rozum (odlišný) – inspiroval romantismus
- jeho život se vyznačoval neustálým hledáním smyslu tohoto života
- dílo Emil čili o výchově (své děti však dal do nalezince)
- civilizaci považoval za úpadek mravů, volal po návratu k ryzí přírodě
- stoupenec společenské smlouvy
- individualita se má podřizovat obecnému zájmu

Mechanický materialismus – radikální fil. směr
- vše je určeno jen několika zákony
- rozdíl mezi přírodním a společenským je jen ve složitosti systému
- člověka považoval za stroj

Fr. osvícenství přineslo vrcholné dílo – Encyklopedie – hl. iniciátor D. Diderot, obsahovala veškeré dění té doby.

Německo – vrchol osvícenství
Imanuel Kant – celý život prožil v Královci (Kaliningrad) – studoval tu teologii, logiku, přír. vědy, učil zde na univerzitě, je stoupencem kritické filozofie
- 3 fáze činnosti:
1. předkritické období – orientuje se na racionalismus, tvůrce teorie vzniku vesmíru a planet – vznikly z drobných částic hmoty, které se shlukovaly

2. kritické o. – směřuje k empirismu, 3 témata:
a) gnoseologie a metafyzika – hl. dílo Kritika čistého rozumu, rozvíjí transcendentální teorii – každá věc se skládá z jevu a podstaty. Jev poznáme smysly, podstatu ne, protože existuje mimo prostor a čas - poznání začíná zkušeností, ale současně z ní nevyplývá. Poznání má zdroj empirický (zkušenost) a apriorní (mimozkušenostní).
- V poznávacím procesu rozlišuje analytický soud (premisy) a syntetický (rozšiřuje poznání o informace přicházející prostřednictvím zkušenosti).
- Existuje i syntetický soud apriorní = nazírací kategorie, např. prostor, čas – dopředu v naší mysli uspořádávají nepoznatelný základ do podoby poznatelné.
- v poznávacím procesu vyzdvihoval matematiku, přír. vědy a metafyziku.

b) etika – Kritika praktického rozumu – formuloval kategorický imperativ = jednej tak, aby se pravidlo tvého osobního chování mohlo stát všeobecným pravidlem („Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně.“) = chtěl v etice vytvořit stejně nezvratný a nezpochybnitelný zákon jako v přírodě.

c) účelnost a krása – Kritika soudnosti – zda je rozum schopen poznávat ve věcech krásu. Zdůrazňoval formu um. díla na úkor obsahu.
3. pokritické období – věnoval se fil. náboženství, práva a mravnosti

21. Křesťanská a renesanční filosofie

2010-09-22T05:34:00.000-07:00

Filosofie ve středověku
- vycházela z fil. antické
- na počátku období se obhajuje, systematizuje křesťanství

Náboženství

KŘESŤANSTVÍ – 3 hl. proudy: římskokatolický, pravoslavný, protestantský. Vzniklo z židovského náboženství a navázalo na fil. myšlení helénismu. Vzniklo v Judei – království mezi Mrtvým a Středozemním mořem, které se na počátku letopočtu stalo řím. provincií. Na významu nabyla skupina křtěnců vedená Janem Křtitelem a Ježíšem Kristem (dožil se 33 let). Ježíš byl považován za očekávaného spasitele, jeho matkou Marie, otec Bůh, narodil se v Betlémě, žil v Nazaretu, po jeho opuštění hlásá evangelia

- bylo jednou z židovských sekt – měli ale pokrokový program, bylo univerzální pro všechny lidi (bohatý, chudý, muž, žena), usilovali o dosažení sociální spravedlnosti a obnovení morálních a náboženských norem

- apoštolové šířili Ježíšovo učení, nejvýzn. byl Pavel, dostal se do Říma, v Římě byli křesťané pronásledováni až do r. 313 – císař Konstantin vydal edikt Milánský – křesťanství zrovnoprávněno s ostatními kulty, r. 325 se konal koncil v Nikáii – stanovena zákl. dogamta
- zákl. textem je Bible – skládá se ze Starého a Nového zákona
- Starý zákon – 5 knih Mojžíšových, Knihy proroků, Svaté spisy
- Nový zákon – Skutky apoštolů (o životě prvních křesťanů), epištoly (Listy apoštolů), evangelia (Marek, Matouš, Lukáš, Jan), Zjevení sv. Jana (apokalypsa)
- opírá se o deset morálních zásad (Desatero božích přikázání)

Katolický proud – v čele papež se sídlem ve Vatikánu, svatostánkem je katolický kostel, v čele je oltář umístěný směrem na východ, je tam věčné světlo – značí přítomnost boha; vyznávají 7 svátostí (křest, svátost smíření – vyzpovídání se a rozhřešení, svátost eucharistie – svaté přijímání, svátost stavu manželského, svátost biřmování – křesťanská dospělost, svátos kněžství, svátost posledního pomazání), říkají, že Kristus je bůh.

Pravoslavní – v čele stojí patriarcha – je jich více, svatostánek – pravoslavný kostel, místo oltáře je ikonostas (zeď s obrázky svatých, kde je vchod do místnosti, kde probíhá část obřadu), obřadní řečí je stsl., Kristus je člověk.

Protestanté = evangelíci, nemají představeného, nemají svátost smíření, kněžské funkce mohou zastávat i ženy, farář může mít rodinu.

ISLÁM
- zakladatelem je Mohammed, pocházel z Mekky, inspirovalo ho žid., křesťanství i pohanství, oženil se v 25 letech s bohatou vdovou Chadimou, ve 40 letech se mu zjevil archanděl Gabriel, ukázal mu nebe a seznámil ho s Alláhem
- stoupenci jsou muslimové
- islámský letopočet se datuje od r. 622 n. l., kdy Mohammed dobyl Mekku
- posvátnou knihou je Korán – skládá se ze 114 súr (veršů), dále ze 7 článků víry:
1. Víra v jediného boha Alláha
2. Víra v anděly
3. Víra v Písmo svaté (Korán)
4. Víra v proroky (Mohammed, Kristus)
5. Víra v soudný den
6. Víra v den vzkříšení
7. Víra v dobro a zlo

- mají 5 zákl. morálních pravidel:
1. uznávat Alláha
2. modlit se 5x denně
3. dodržovat postní měsíc Ramadán – od východu do západu slunce
4. podpora chudých – 2,5% ze svého výdělku
5. 1x za život vykonat pouť do Mekky - titul Hadži (vykoná když je na vrcholu svých sil)

BUDDHISMUS
- zakladatel Sidhárta Gautama - titul Buddha (osvícený) - vysvobodit se člověk mohl z kterékoliv kasty (ad hinduismus) při spořádaném životě. Pocházel z královského rodu, 7 let žil v askezi, došel k osvícení.
Podstatou jeho učení jsou čtyři vznešené pravdy:
1. život je utrpení
2. příčinou utrpení je žádostivost
3. žádostivosti se člověk musí zbavit
4. tak dosáhne nirvány – stavu buddhy

- je ateistický, nemá bohy
- zavádí pojem dharma – elementární částice, ze které se skládá veškeré bytí
- neexistuje nic, jen neustálý pohyb a změna
- morální pravidla:
1. nezabíjej živé
2. neber, co ti nedávají
3. nemluv nepravdu
4. nepij opojné nápoje
5. nebuď necudný

- rozdělil se na Velkou (Buddha = bůh) a Malou školu (Buddha je nejvyšší představený)
- v Číně vznikl zen-buddhismus – podstatou je dosažení osvícení – pouze pro zasvěceného
- člověk se učí sebekázni – ovládání sebe sama
Středověká filozofie
- patristika, scholastika, arabský aristotelismus

PATRISTIKA
- důležitou roli hráli církevní otcové, kteří vytvořili z křesťanských zákonů fil. – teologické učení
- 3 fáze:
1. apologetika – 1. a 2. stol. n. l. – obrana křesťanství, představitelem byl Justýn Mučedník, Tertuliánus – „Věřím, protože je to protismyslné.“ = chtěl ukázat, že jsou 2 zdroje poznání – víra a rozum, víra stojí nad rozumovým poznáním, filozofie se podle něj měla stát služkou teologie.

2. dogmatika – 3. a 4. století, doba církevních koncilů – stanovily zákl. pravidla

3. systematika – vytvořen jednolitý systém – Aurelius Augustinus (sv. Augustýn) – pocházel z Afriky, pod vlivem Ciceronových spisů se začal zajímat o filosofii, nejdříve vyučoval řečnictví v Římě a v Miláně, byl skeptik - novoplatonik - křesťan – pokřtít se nechal ve 33 letech, stal se biskupem. Spisy – O boží obci - existují dva světy – pozemský (Kain) a božský (Ábel). Odmítal předkřesťanské myšlení. Základem živé bytosti je vůle, v poznávacím procesu se východiském stává vlastní vnitřní pochybnost. Zdrojem všech věcí je Bůh – zasahuje do dění tohoto světa. Dále vychází ze zásady „věř, abys rozuměl“ – přirozené poznání vede člověka k náboženské víře, pomáhá lépe poznat Boha a stvoření světa. Byl zastáncem učení o predestinaci – předurčení člověka ke hříchu.

SCHOLASTIKA
- z lat. schola = škola, fil. se rozvíjí na církevních školách, úkolem bylo – zdůvodňovat zjevenou pravdu a vyvracet námitky proti ní, 9. – 15. století, dělí se na ranou, vrcholnou a pozdní
- spor o universalia – zda obecné pojmy existují reálně a odděleně od konkrétních věcí (to tvrdili realisté, např. Tomáš Akvinský) nebo zda jsou to pouhá jména, která si na zákl. poznání konkrétních věcí vytvořil člověk (nominalisté, např. William Occam)

Tomáš Akvinský – pocházel z it. šlechtického rodu, přes silný odpor rodiny vstoupil do dominikánského řádu, studoval na univerzitách v Neapoli, Kolíně n. Rýnem a Paříži, na pařížské univerzitě se stal učitelem teologie, ovlivněn Aristotelem – hl. čtyři příčiny jsoucna, nejvyšší příčinou byl Bůh. Od Aristotela také převzal egocentrismus. Jako jeden z prvních pronesl myšlenku, že vesmír je uzavřený. Zabýval se otázkou poznání – dva zdroje – rozum a víra. Jeho názory byly katolickou církví zakázány.
Tvrdil, že víra je neomylná, formuloval 5 důkazů boží existence:
1. pohyb – prvotní hybatel je Bůh
2. příčina – nic není bezdůvodné, prvotní příčinou je Bůh
3. nutnost, každá věc má nutnost, něco má nutnost samo o sobě a tou je Bůh
4. absolutní stupeň – musí být něco nejvyššího = Bůh
5. cíl – vše směřuje k jedinému cíli – Bůh, posmrtný život

Tvrdil, že tím, že se lidstvo dopustilo prvotního hříchu, bylo potrestáno soc. nerovností, a že světská moc má být podřízena moci duchovní.

Filosofie vzniká na středověkých univerzitách – první založena v Boloni, první středoevropskou univerzitou byla Karlova univerzita. Univerzita mohla mít max. 4 fakulty – artistická, lékařská, právnická, teologická. Artistickou musel projít každý student (min. 1 rok), měla 7 předmětů ve dvou blocích:
1. trivia – gramatika, rétorika, dialektika
2. kvadrivia – aritmetika, geometrie, astronomie, hudba

ARABSKÝ ARISTOTELISMUS – osloveni filozofií Platóna i Aristotela (jím hlavně) – rozvoj vědy (vše vytvořil Alláh – mohou to zkoumat), představitelé:
Avicenna (lat.) – vynikající lékař a přírodovědec, pocházel z dnešního Uzbekistánu
Averroes – ze šp. Córdoby, zabýval se výkladem Aristotelova díla

Renesanční filozofie
- vznik na přelomu 14. – 15. století – nový životní styl – ústřední hodnotou se stává člověk
- cílem renesance bylo obnovit úlohu jedince ve světě jako v antice  hl. zdrojem inspirace je antická literatura
- důležité objevitelské cesty, nové poznatky o vesmíru a přírodě, nové vynálezy, změny v hospodářském životě, společnost se zesvětšťuje stejně jako umění
- fil. se rozchází se scholastikou, snaží se řešit problémy, stává se naukou o neobecnějším – rozvoj přírodních a spol. věd, dva proudy:
1. návrat k antice
2. nová filozofie

Návrat k antice
- myslitelé zdůrazňovali lidský ideál vzdělání (humanismus), např. Erasmus Rotterdamský, Franesco Petrarca
- vycházeli z Platóna
- přináší myšlenku smrtelnosti lidské duše, nové pojetí lidské svobody (svoboda volby je podmínkou činu), člověk je nejdokonalejší boží tvor, kterému náleží důstojnost a svoboda

Nová filosofie
- dva proudy:
1. přírodní – výklad přírody, světa, zájem o skutečné poznání

Mikuláš Koperník – objev heliocentrismu = slunce je středem vesmíru

Jan Kepler – planety se pohybují po elipsách, když je planeta blíže ke slunci, pohybuje se rychleji

Galileo Galilei – použil dalekohled (v noci i ve dne – oslepl), vytvořil matematický model světa, vše se dá měřit - matematicky vyjádřit. Za své názory byl pronásledován (Země se točí kolem své osy a kolem Slunce) – odvolal je, ale zůstal o nich přesvědčen.

Mikuláš Kubánský – studoval církevní právo a teologii, zastával významné církevní funkce – byl i kardinálem (2. nejvýzn. funkce), byly mu svěřeny složité diplomatické mise – jednání s husity, pravoslavnou církví. Vycházel z Platóna. Věnoval se přír. vědám, kladl důraz na poznávací aktivitu člověka, jejímž zdrojem je lidská nevědomost.
Uznával 4 stupně poznání:
- smysly
- rozum – nejdříve rozlišující (třídí informace)
- spekulativní rozum – pracuje s roztříděnými informacemi
- zjevení pravdy

Giordano Bruno – studoval v Neapoli – kvůli nedostatku peněz nedokončil studia, aby se mohl vzdělávat, stal se členem dominikánského řádu, přednášel na univerzitách v Paříži, Londýně... Kvůli zastávání Platóna bývával vyhoštěn. Vrátil se do Itálie – stává se učitelem v rodině bohatého Benátčana – udal ho inkvizici – neodvolal své názory – upálen. Říkal, že vesmír je nekonečný = Jedno – nic mimo něj neexistuje, probíhají v něm neustále změny, ale vesmír jako takový se nemění, prý je krásný. Vesmír je vyplněn dalšími světy. Dále přináší nejdůslednější panteismus = ztotožňuje Boha se skutečností (všechno je Bůh). Boha považoval za stvořitele. Veškerá rozmanitost je obsažena v minimech = monády = zákl. prvky.

Francis Bacon – byl synem vysokého státního úředníka, studoval Cambridge, stal se lordem kancléřem, byl povýšen do šlechtického stavu, bral úplatky – z politiky musel odejít - začal se věnovat filozofii. Zabýval se poznávacími metodami, velký důraz kladl na zkušenost, byl stoupencem induktivní metody. V přírodě máme hledat zákony, které v ní působí, ne účel. Otázkou poznání se zabývá v díle Nový Organon, ideální společností v díle Nová Atlantida – lidé tam jsou šťastní, musí ji řídit přír. vědci podle zákonů přírodních věd.

2. společenská – člověk je strůjcem svého soudu, vytváří dějiny, hledají mechanismy, kterými se dějiny řídí a zabývají se otázkou ideální společnosti

Nikolo Machiavelli – it. diplomat, napsal stěžejní dílo Vladař – poskytuje rady panovníkům jak vládnout. Politiku chápal jako svobodnou vůli vladaře, je potřeba znát psychiku pol. partnera, využívat slabých stránek v jeho povaze. Říkal, že panovník má být obávaný ale ne nenáviděný.

Thomas Morus – lord kancléř, neuznal Jindřicha VIII - popraven. Dílo O nejlepším stavu státu a o novém ostrovu Utopii – umístil tam ideální společnost – všichni šťastní – příčinou zla je soukromé vlastnictví, vykořisťování člověka člověkem.

Thomasso Campanella – utopista, ital, odbojný dominikánský mnich, církví uvězněn, zabýval se ideální společností – dílo Sluneční stát – příčinou zla je soukromé vlastnictví, společnosti mají vládnout moudří kněží.

Thomas Hobbes – v předspolečenské době byla válka všech proti všem, bezpečí zajistil člověku až stát, který vznikl na zákl. společenské smlouvy, vůli státu představuje panovníkova absolutní moc. Stát považoval za vyložené dílo člověka, dílo čistě účelové.
3 druhy práva:
a) božské = zjevené (desatero)
b) přirozené – ideální právo, které nebere v potaz momentální potřeby společnosti
c) historické – někým stanovené

Reformace – rozvíjela se v 15. – 16. století, byla česká, německá a švýcarská, snaha o mravní a duchovní obnovu církve, reakce na zesvětšťování církve a na zdůraznění úlohy jedince odpovědného přímo Bohu.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
24. Středověká filosofie
Články na hledaný výraz "Filosofie sředověku" naleznete na bezuceni.cz

20. Antická filosofie – systematická a helénistická

2010-09-22T05:25:00.000-07:00

Systematická filozofie
Platón
- pocházel ze zámožné rodiny z Athén
- k filozofii byl přiveden Hérakleitovým pokračovatelem – Kratylos, ve 20 letech se stává žákem Sokrata, po jeho popravě na 12 let opustil Athény – studoval, cestoval (např. Sicílie, Egypt), když se vrátil, založil vlastní filosofickou školu – Akademie (název podle místa postavení – park zasvěcený bohu Akadémovi)
- dochovalo se téměř celé jeho dílo – většinou psaná formou dialogu, jednajícími byli on, Sokrates, Gorgiás a další významné osoby z jeho života, psal ve verších, používá metafory)
- 4 období spisovatelské činnosti:
1. raná – pod silným vlivem Sókrata, nejdůležitější dílo – Obrana Sókratova – fiktivní Sókratova obhajoba před soudem, zdůvodnění jeho činnosti - neodůvodněná poprava

2. přechodné – vymaňuje se ze Sokratova vlivu, pomalu své myšlenky, díla – Próthágorás a Gorgiás – polemika s názory sofistů

3. zralé období – vlastní filozofie, díla: Faidros – myšlenky o idejích a duši, jak to znázorňoval platonský trojúhelník

4. pozdní období – pol. činnost, díla – Nomoi – zákony, Kritiás – o bájné Atlantidě, která měla dokonalý systém, vzor pro Athéňany, jaká z jeho pohledu měla být společnost.
- ovlivněn Hérakleitem – materialista, Parmenidem – idealista, Sokratem, Pythagorovci – mystika
- ideje – nejdříve obecný pojem vyjadřující podstatu, postupně dva světy (svět idejí – skutečno, svět smyslový – pouze napodobení skutečna ad trojúhelník)
- duše – prvek mystiky, má tři části:
1. myšlení
2. city – sídlí v hrudi
3. žádostivost – touha, v podbřišku

- duše je nesmrtelná, ale pouze v myšlenkové části, po smrti se rozhoduje, jestli bude pokračovat na tomto světě nebo se může vrátit do blaženosti – musí vést morální život
- morálka – lze se jí naučit, dobro se dá poznat. Podstatou etiky je dostat se do světa idejí – člověk musí být:
1. moudrý – moudrost souvisí s rozumem
2. statečný – důležitou roli hrají city s vůlí
3. uměřenost – rovnováha mezi prožitkem a askezí (askeze = odříkání si)
4. spravedlivý – předchozí ctnosti jsou vyváženy, v rovnováze

- poznání – dvě části:
1. nižší – smyslové – týká se jevů, pomíjivé, nestálé
2. vyšší – rozumové – duše si rozpomíná na svět idejí (anamnésis) (ad dílo Menón)

- názory na stát – na počátku vše kritizoval, v konstruktivní fázi vytvořil vlastní představy, jak by měl stát vypadat, stát považoval za makroanthropos (velké tělo) – skládá se z určitých částí, které musí být v harmonii a musí podřizovat čtyřem ctnostem.

Ve společnosti žijí 3 stavy:
1. výrobci – zajišťují hmotné statky
2. strážci – chrání stát před vnitřními i vnějšími nepřáteli
3. vládci – mají moudře řídit stát a vše podřizovat dobru

Právo na soukromý majetek a život mají jen výrobci, strážci a vládcové se nezabývají výdělečnou činností – nemají mít majetek ani soukromý život.
- nejlepší formy vlády:
1. aristokracie – vláda nejlepších, sledují obecné zájmy
2. timokracie – vláda založená na principu cti
3. demokracie – formální rovnost, ale byla pro ně nepřirozená

Aristoteles
- narodil se ve Stageiře (na severu Řecka), v 17 letech odešel do Athén a stal se žákem Platónovy Akademie (na 20 let). Po Platónově smrti se stal 3 roky vychovatelem Alexandra Makedonského, když nastoupil na trůn, vrátil se do Athén - vlastní škola Peripatetická – knihovna – chtěl pro své žáky co nejlepší vzdělání. Po smrti A. Makedonského mu hrozil trest smrti („spojenec“ nepřítele – Makedonie) - odešel z Athén.

- jeden z největších myslitelů v dějinách, vševědec, chtěl systém propojující materiální a idealistický proud (dva extrémy).

Napsal 100ky děl – 6 témat:
1. logika – založil jako vědu, dílo Organon, věda o správném usuzování, zákl. prvky:
• pojem – mezičlánek mezi slovem a jeho představovaným obsahem
• pojmy se spojují v soudy – nějaký výrok, každý soud se skládá z:
- subjekt – to, o čem se mluví
- predikát – to, co se tvrdí
• úsudek – výrok odvozený z jiných soudů, Aristotelův sylogismus: obecná věta+speciální věta = závěr
• Formuloval zásady induktivní metody – sbírají se různé údaje a z nich se vytváří závěr.
• kategorie – základní pojmy, které slouží k třídění poznatků

2. fyzika – výklad přírody v nejširším slova smyslu
• Vesmír se skládá ze dvou částí:
- pozemská – 4 neustále měnící se živly (oheň, voda, země, vzduch)
- nebeská – jediný neměnný, dokonalý živel = éter
• Zformuloval koncepci egocentrismu.
• Zakladatel zoologie. (dílo O vzniku živočichů)
• Všechny živé bytosti se skládají z těla a duše, duše je podstata bytosti, je stupňovitá:
a) vegetativní – rostliny, živočichové, člověk
b) smyslová – živočichové, člověk
c) rozumová – člověk
• Každý smysl přináší informace ze svého zorného pole, šestý smysl v srdci nám je systematizuje.

3. metafyzika – zabývá se tím nejobecnějším – vztahem obecného (zastupuje množinu předmětů, např. židle, člověk) a jedinečného (originální, neopakovatelné). Říkal, že reálně existuje jen to jedinečné.
• Pojetí idejí – idea je skutečné jsoucno (realita), je součástí věci - věc je také skutečné jsoucno. Každá věc se skládá z látky a formy (tvar), látka je možnost, která se díky formě stává skutečnou. Idea je podstatou věci a můžeme ji poznat.
• 4 příčiny jsoucna:
a) látková – vše je z nějaké látky
b) formy – tvar, který je dán látce
c) působící – někdo musí působit, aby dal tvar
d) cíle – vše vzniká za nějakým účelem
• Prvotní hybatel – někdo, kdo dal první impuls, ale dál už nezasahuje – jde to podle zákonů.

4. etika (jako vědu, dílo Velká etika) + politika (komentáře k ústavám tehdejšího světa) – úzce spolu souvisí:
• Člověk má žít přirozeně, rozumně ve spořádané obci.
• Vztah mezi člověkem a občanem a státem má být založen na kritériu obecného prospěchu a štědrosti.
• Nejlepší státní zřízení:
a) monarchie – jeden sleduje obecný zájem
b) aristokracie – vláda nejlepších
c) politeia – vláda většiny
• Špatné vlády (sledují své zájmy):
a) tyranie – vládne sobec
b) oligarchie – vláda nejbohatších
c) demokracie – vláda nemajetných
5. řečnictví a básnictví – dílo Poetika

Helénistická filozofie
- silné ovlivňování římské kultury
- neobjevilo se nové téma, navazovalo se na myšlenky Řeků
- nově samostatné vědní disciplíny (medicína)
- hl. témata – etika, gnoseologie
- fil. ovlivňována křesťanstvím

Epikureismus
- zakladatel Epikuros – vycházel z atomistů, tvrdil, že se atomy nahodile pohybují - zachránil lidem možnost volby, člověk musí být za svou volbu odpovědný. Nejvýzn. téma – etika. Za nejvyšší dobro považoval slast = duševní blaho, nepřítomnost utrpení. Hl. zdrojem utrpení je strach – lidé se nejvíce bojí bohů a smrti – je to neopodstatněné, bohové do světa nezasahují – neexistují, a dokud žijeme, není smrt, až přijde smrt, nejsme tu my - necítíme utrpení.
Římský básník Horatius – stoupenec vulgárního epikúreismu – víno, ženy, zpěv, člověk si má život plně vychutnávat a oddávat se slastem, neřestem a rozkoším tělesného charakteru.

Stoicismus
- zakladatel byl Zenón z Kitia
- 3 témata: fyzika, logika (založena na senzualismu – smyslu poznání), etika (stěžejní téma)
- poznání – zdůrazňovali smyslové, ale nezavrhovali ani rozumové
- vše je z látky, platí zákon nutnosti
- etika – hl. ideál = blaženost, chápána ta, že člověk žije v souladu s přírodou, pokud ne, je zlý. Má podporovat dobro, bojovat proti zlu, ostatní je lhostejné (např. bohatství, chudoba, hanba, čest,...)
- za to, že lidé usilují o lhostejné mohou smysly – klamou nás = afekty, člověk se jich musí zbavit § stav apatie – netouží po lhostejném = ideál stoického mudrce
- měli blízko ke křesťanství, objevuje se myšlenka rovnosti – vztahovala se i na otroky.

Skepticismus
- zakladatelem byl Pyrrhón – účastnil se tažení Alexandra Makedonského, dostal se do Indie – ovlivněn. Tvrdil, že nemůžeme poznat podstatu věci - máme se vzdát jakéhokoliv úsudku - duševní klid. Podle něj pravda není, nemá se o ni usilovat.

Eklekticismus
- vycházeli z různých směrů a vytvořili nový systém
Cicero – hl. řečnictví a politika, používal čistý nehovorový jazyk aby byl srozumitelný všem lidem.
Filón – žid. původu, vycházel ze Starého zákona, řecké filosofie a ještě ho osvítil Bůh. Tvrdil, že Bůh je nepoznatelný a nemá lidské vlastnosti, působí na náš svět silami = ideje, shrnutí sil = logos = prostředník mezi bohem a člověkem.

Novoplatonismus
Plótinos – tvrdil, že existuje jeden jediný prazáklad – všechno vyzařuje, přetéká a vše se z něj vytváří, stupňovité přetékání – to, co je nejblíže, je nejdůležitější. Prazáklad = nejvyšší bytost, vše vyzařuje, záření může také ustat a vše se do něj vrátit.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
Antická kultura
Antropologický obrat
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE - SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 - 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 - 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz "Antická filosofie klasického a helénistického období" naleznete na bezuceni.cz

19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická

2010-09-22T05:16:00.000-07:00

ANTICKÁ FILOSOFIE
- začíná na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem, trvá do 6. stol. n. l.
- položila základy euroamerické civilizace, dělí se do 4 etap:
1. kosmologická filozofie – zabývala se podstatou našeho přírodního světa
2. antropologická filozofie – zabývá se člověkem, společností
3. systematická filozofie – tvorba fil. systému
4. helénistická filozofie – pronikání mystických prvků do fil.

Proč vznikla filozofie v Řecku? V Malé Asii se střetávaly dvě tehdejší nejvyspělejší kultury východní a středomořská. Praktické potřeby vedly k systematizaci poznatků o světě. Řecké náboženství nemělo jednolitý systém, umožňovali rozdílný výklad.

Rysy:
1. snaha o rozumový výklad světa
2. fil. označovala vše, k čemu člověk mohl dospět rozumem nebo zkušeností, poznáním

Kosmologická filozofie
Míléťané
- filosofická škola, která se zabývala problémem prapočátku světa, hledají pralátku – sjednocující prvek (arché), ze které svět vzešel
- název podle města Milétos, kde škola vznikla
- pralátka – konkrétní nebo neurčitá, není to mrtvý stavební materiál, ale živá oduševnělá hmota
- založila fyzikální obor – učení o hmotě (její základy)
- představitelé:
Thales – pův. obchodník, také matematik (Thaletova kružnice) a astronom, formuloval matematické poučky, nenapsal žádné dílo, o jeho myšlenkách se dovídáme od ostatních filozofů, pralátkou podle něj byla voda a Země plave na vodě.

Anaximandros – autorem prvního filozofického spisu, který se ale nedochoval, jmenoval se O přírodě, přešel od konkrétně chápané látky k nekonkrétní, za pralátku považoval apeiron = látka absolutní, nezničitelná, smysly nepostihnutelná, neurčitá. Země se podle něj volně vznáší v prostoru, dříve byla v kapalném stavu, pak se začala vysušovat, a tak vznikli suchozemci, byl autorem první řecké mapy tehdejšího známého světa.

Anaximenés – pralátka – neobecný, nekonkrétní vzduch = apeiron aer.

Pythagorovci
- fil. škola, měla znaky mystické sekty, vycházela ze skutečných i tradicí Pythagorovi připisovaných názorů, Pythagoras po sobě nezanechal písemné památky
- škola na jihu Itálie ve městě Krotón

Pythagoras – hl. představitel, pocházel s ostrova Samu, za své názory byl pronásledován, poprvé použil pojmu filozofie a kosmos = uspořádaný svět (mezi vším jsou číselné vztahy). Za sjednocující princip světa považovali harmonii vyjádřitelnou číselnými vztahy, ne pralátku, harmonii odvodil z hudby.

Pythagorovci uctívali čísla, nejmagičtější bylo číslo 10 – obsahuje princip, z něhož je vyvozen kosmos, vzniká ze součtu 1+2+3+4=10.
Čísla v součtu mají své významy:
• 1 – bod, základ všeho
• 2 – spojnice dvou bodů
• 3 – tři úsečky, z nichž vzniká plocha
• 4 – prostor (ze tří trojúhelníkových ploch)

Tato škola kladla velký důraz na morálku, měli představu o věčném koloběhu kosmu, z toho odvozovali převtělení lidské duše, aby se duše z koloběhu vysvobodila, musela ctít etické zásady.

Hérakleitos
- nebyl členem žádné filosofické školy
- první znaky fil. systému
- samouk
- nejslavnější výroky: „Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky.“
„Vše plyne, nic netrvá“
- zakladatel dialektiky – nauka o vývoji
- každá věc se skládá ze dvou protikladných sil, mezi nimi probíhá neustálý boj, což je hybná síla vývoje
- za pralátku považoval oheň – chápal ho jako výchozí energii, iniciátor, hybný činitel, neustále se mění
- logos (rozum, řád) – zabraňuje tomu, aby změny způsobovaly chaos, je to obecný zákon (zákony vesmíru, přírody), podle něhož se řídí celý svět. Moudrý člověk má tento zákon poznat a žit v souladu s ním.

Eleaté
- v opozici vůči Hérakleitovi, důraz na rozumové poznání, poukazují na vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním
- založení této školy inspiroval Xenofanés – odmítal antropomorfní představu o bozích, tvrdil, že je jeden dokonalý bůh – je všude, ve všem, není podobný lidem

Parmenidés – zakladatel, odmítal smyslové poznání – jeho výsledkem je pouhé zdání, vyzdvihuje rozum – vede nás k pravdě, v rozumu není pohyb - pohyb neexistuje. „Jen jsoucno je, nejsoucno není.“ Jsoucno – vše kolem nás, jedno neměnné, věčné; nejsoucno – nic.

Zenón z Eleje – podporoval a obhajoval Parmenidovy názory praktickými důkazy – 60 aporií (Achilles a želva, letící šíp), chtěl dokázat, že rozum může zpochybnit i nepochybnou smyslovou skutečnost. Byl proti klasické představě prostoru.

Mladší fyzikové
- vyházeli ze školy Eleatů a z Hérakleita

Empedoklés – lékař, státník, básník. Vychází z myšlenek jiných škol, byl první, který tvrdil, že jsou čtyři rovnocenné pralátky – oheň, voda, vzduch a země. Zavádí pojem energie – z pralátek se uvolňují částečky a opětovně se seskupují - dva druhy energie:
1. láska – spojuje částečky
2. svár (nenávist) – uvolňuje částečky

Tvrdil, že hmota je z látky a je nezávislá na energii.
Vytvořil jednoducho vývojovou linii:
1. rostliny
2. živočichové
3. člověk

Anaxágorás – byl starší, ale z Empedokla vycházel. Pocházel z Malé Asie. Jako první přinesl filosofii do Athén – tehdejší centrum antického dění. Chtěl podat důkazy o přír. zákonech (vyvracely existenci bohů), z Athén byl vyhoštěn. Odděluje hmotu a energii (typické pro mladší fyziky), vytvořil pluralistickou koncepci – existuje nekonečné množství odlišných prvků = semen. Každá věc vzniká ze svého semene, k vzniku je potřeba nějaký podnět - veškeré děje způsobuje abstraktní božský duch = nús (energie). Tvrdil, že na počátku světa byl chaos, svět uspořádal nús.

Atomisté
- zakladatelem školy byl Leukippos, dochoval se pouze jeden jeho výrok – náhoda neexistuje, vše má nějakou příčinu
- hl. představitel – Demokritos – pocházel z Abdéry (S Řecko), byl z vyšších vrstev, hodně cestoval a vzdělával se, měl encyklopedické znalosti. Napsal dílo, které se celé nedochovalo, ale dochoval se seznam spisů, které se zabývaly obory – matematika, fyzika, astronomie, logika, etika, estetika, geografie, anatomie atd.

Inspiroval se Leukippem – předpokládá existenci jsoucna i nejsoucna (plného i prázdného prostoru). V nejsoucnu se pohybují nejmenší dále již nedělitelné částice – atomy. Vlastností atomů je pohyb, nejsou stejné, liší se tvarem a velikostí. Atomy se víří podle zákona tíže - dochází ke srážkám (dva nestejné atomy se odrazí, stejné se shlukují – z těchto shluků vzniká i lidská duše).

Náhoda neexistuje, vše má své zákony. Posmrtný život neexistuje – po smrti se atomy rozpadnou zpět na malé částečky.

Kladl důraz na rozumové poznání, ale nezavrhoval smysly. Tvrdil, že každá věc je složená z vlastních atomů, které vstoupí do našich smyslů – informace o věci.
Zabýval se i etikou – člověk by se měl snažit o dosažení blaženosti – tj. klidná a spokojená mysl. Blaženosti lze dosáhnout, když je člověk v harmonii, je uměřený, nezávislý na smyslových požitcích a pomíjivých věcech.

Antropologická filosofie

Sofisté
- učitelé moudrosti, měli propracovanou vzdělávací soustavu (za peníze)
- působili v Athénách v době jejich rozkvětu
- přednášeli zákl. práva, politiky a ekonomiky
- význam – upozornili na význam sdělitelnosti poznatků a na úlohu jazyka, první se zaměřili na člověka a na úlohu myšlení
- hl. věc, kterou se zabývali je otázka pravdy

Próthágorás – žádná absolutní (objektivní) pravda není, pravda je subjektivní (relativní). Jedna stejná věta může být z úst jednoho člověka pravdivá, z úst druhého nepravdivá. Člověk, který dokázal přesvědčit ostatní, má pravdu. Když nepomáhají prostředky jazykové, má se sáhnout k násilí.

Gorgiás – skeptický k otázce pravdy = nic neexistuje, a pokud něco je, tak to nemůže člověk poznat. I kdyby bylo možné něco poznat, není toto poznání sdělitelné.

Sokrates
- nebyl členem žádné školy, působil sám za sebe
- hl. oblastí, kterou se zabýval – morální zásady = etika, pokud je člověk zná, pak se dle nich může chovat
- nic nenapsal, ani o sobě, psali o něm druzí – rozporuplné názory, složité najít jaký opravdu byl
- narodil se v Athénách – první velký filosof, který se zde narodil
- nejdříve se vyučil sochařem, účastnil se Peloponéských válek, po návratu se věnoval filozofii
- oženil se, jeho žena Xantypa – nadávala mu, že nenosil peníze
- vyučoval zdarma
- nenapsal žádný spis
- provozoval filozofii v athénských ulicích, výuka byla založena na dialogu, dvě fáze:
1. destruktivní část – vzešel z ní výrok: „Vím, že nic nevím.“ Nechal druhého hovořit, pak mu dával otázky, kterými zpochybňoval jeho názory.

2. konstruktivní část – kladl otázky, druhý odpovídal a tím si vytvářel nový názor, závěr
- byl mistr v kladení otázek, propracovaný systém otázek
- etika – hl. téma – výrok „Poznej sebe sama.“ Tvrdil, že zlo je způsobeno lidskými smysly a neznalostí dobra. Tvrdil, že morálce se lze naučit. (dnes etický intelektualismus)
- odsouzen k trestu smrti (vypití bolehlavu) – údajně kazil mládež

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
Antropologický obrat
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE - SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 - 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 - 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz "Antická filosofie klasického a helénistického období" naleznete na bezuceni.cz

1. Věda, vztah filosofie a vědy

2010-09-22T05:10:00.000-07:00

1. Věda, vztah filosofie a vědy

Věda je systém objektivně pravdivých poznatků o určitém předmětu, které byly dosaženy určitými metodami. Její zárodky jsou už v pravěku – Sumer, Indie, Čína, na jejich poznatky navázali Řekové. První vědecké poznatky vznikly při oddělení duševní práce od fyzické. Od Řecka až do Průmyslové revoluce měla věda vysvětlující funkci.

Vědy dělíme:
1. přírodní – biologie, fyzika
2. společenské – psychologie, sociologie, ekonomie, politologie, etika, filozofie, teologie, právo
3. formální – matematika, logika

Funkce vědy v současnosti:
1) Gnoseologická – poznávací
2) Prognostická – předpovídací
3) Výrobně praktická

Teorie vědy:
- vysvětlení zákonitostí
- důkazy
- vědění o určitém předmětu
Každá teorie vznikla z hypotézy neboli domněnky.

POLITOLOGIE – věda zabývající se politikou, jejím předmětem je moc, zabývá se fungováním státu, pol. ideologiemi, stranami, systémy a institucemi a pol. chováním. Jako samostatná věda vzniká v 19. – 20. století v USA, u nás po r. 1989. Z řeckého polis – řecký městský stát a logos – věda, rozum, řád.

VĚDA O MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH - nalézáním bezpečnějších a efektivnějších prostředků organizace vztahů mezi lidmi, společnostmi, vládami a ekonomikami; vývoj a strukturu těchto vztahů. Za subjekty mezinárodních vztahů považujeme suverénní státy – mají svrchovanou moc nad obyvatelstvem svého území. Předmětem mezinárodních vztahů je proces integrace – proces sjednocování v zájmu hospodářské a politické stability, ale při zachování státní suverenity členů. Opačným procesem je desintegrace – původní jednotný stát se rozdělí, oddělí se od něj nějaká jeho část.

EKONOMIE - Jako samostatná věda vznikla v 18. století. Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje (suroviny) k výrobě užitečných statků a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Má dvojí úlohu:
1. popisuje, vysvětluje a předvídá ekonomické jevy
2. aplikuje poznání
Ekonomie se dělí na makroekonomii a mikroekonomii. Makroekonomie zkoumá ekonomiku jako celek (ekonomie státu, inflace), mikroekonomie zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů (hosp. domácnosti apod.).
Předmětem zkoumání ekonomie je ekonomika – specifická struktura vzájemných vztahů určených k uspokojování potřeb. Ekonomie využívá poznatků mnoha jiných vědních disciplín (matematika, statistika, filozofie, sociologie…)

PSYCHOLOGIE - Psychologie je věda, která zkoumá duševno člověka a objevuje zákony, kterými se řídí duševní jevy. Jako samostatná věda vznikla v 19. stol. Jedním z nejvýraznějších psychologů byl Moravan židovského původu Sigmund Freud. Psychologie vznikla složením řeckých slov psyché = duše a logos = rozum. Předmětem psychologie je prožívání a chování jedince.

SOCIOLOGIE – Z řeckého soicetas = společnost a logos = rozum, věda. Jako samostatná věda vzniká v první polovině 19. století, za zakladatele je považován Auguste Comte. Zabývá se společností, jejími jevy a vztahy, její strukturou a zákonitostmi jejího vývoje. Formuluje obecné principy společenského vývoje. Snaží se poznat pravidla života sociálních skupin.

ETIKA – filozofická vědní disciplína, jejímž hlavním předmětem je morálka. Pochází z řec. slova éthos = zvyk, obyčej, charakter.

LOGIKA - logos = řeč, řád, struktura nesoucí význam
- zkoumá, jak lidé odůvodňují své názory, poskytuje prostředky pro přesné i pravděpodobnostní vyjadřování o skutečnosti, je jádrem argumentace mezi lidmi a poskytuje teoretický základ pro pochopení vědecké metody. Zkoumá formy a zákony správného uvažování.

TEOLOGIE – nauka o bohu a náboženství

PRÁVO – soubor norem vdaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné, jejich dodržování je vynucováno státní autoritou

FILOZOFIE - soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, kladení otázek. Nemá jasně vymezený předmět, jímž se zabývá, snaží se zařadit jednotlivé jevy života do obecných souvislostí. Vzniká na přelomu 6. a 7. století př. n. l. na západním pobřeží Malé Asie (střet tehdejších vyspělých kultur Řecka, Asie a S Afriky – obchodní křižovatka).
Odvětví:
1. ontologie – zabývá se podstatou bytí
2. kosmologie – principy přirozeného světa
3. filozofická estetika – účelností krásy, co je to krása, vnímáním a hodnocením světa z hlediska krásy a ošklivosti
4. filosofická etika – otázka morálky
5. filosofické teologie – náboženstvím
6. filosofická antropologie – člověkem a společností
7. gnoseologie – možnostmi poznání
8. filozofie přírody – výklad podstaty přírody, zákonitosti přírodního dění
9. logika – formy a zákony správného uvažování

Člověka vede k filozofování:
1. údiv, úžas
2. pochybnost
3. pocit člověka ztraceného ve světě – nutí nás najít smysl vlastního života

Předpoklady pro vznik filozofie:
- předfilozofický postoj člověka ke světu – mýtický postoj – člověk je součástí světa, přírody, nevyčleňuje se z něj, ničemu se nediví, vše je samozřejmé (bohové, přírodní síly)
- teoretický postoj – údiv, úžas, pochybnost – uvědomění si sebe sama, pocit, individuality, člověk se vyděluje z celku světa, diví se obyčejným věcem (východ a západ slunce...)

3 základní filozofické otázky:
- Zda skutečnost můžeme poznat a pokud ano, tak jak?
- Jaká je skutečnost, která nás obklopuje?
- Jaká je naše úloha v této skutečnosti?

Filozofie je řeckého původu (filein = milovat, sofia = moudrost - milovat moudrost). Moudrost je vždy více než vědomost.

Filozofie se zabývá – učí klást otázky a vybízí k hledání odpovědí. Těžší je formulovat otázku – pro odpověď je záchytným bodem.
Vědy se dělí na reálné a formální. Reálné jsou humanitní a přírodovědné – popisují realitu.

Formální – např. logika, matematika. Filozofie do tohoto rozdělení nepatří, je založena na rozumovém poznání.

Vztah filozofie a ostatních věd:
1. středověk – služka věd, úkolem je dávat poznatky z jiných věd dohromady, tvořit systém
2. vychází z poznatků věd a zpracovává je pro zodpovězení svých otázek
3. samostatná disciplína nezávislá na ostatních vědách (dnešní doba)

Filozofie se zabývá podobnými názory jako teologie (věda o náboženství), s tím souvisí dva názory:
1. Filozofie a teologie jsou v rozporu, filozofie nevychází z víry.
2. Mezi filozofií a teologií je jednota v předmětu, kterým se zabývají.

Rozdíl mezi filozofií a mytologií – ve filozofii nevystupují nadpřirozené bytosti.

Představitelé:

2009-05-29T00:47:00.001-07:00

Bertrant Russel
Ludwig Wittgenstein
Rudolf Carnap

Kritický racionalismus

- Karl Raimund Popper

- Rakušan
- soustavu svých filozofických, sociologických a politologických myšlenek označil jako kritický racionalismus
- věnoval se hlavně filozofii vědy – alternativa novopozitivismu
- modernizace programu filozofie a do jeho čela staví problém poznání

- nová teorie poznání je postavena na:

· metoda poznání
- metoda racionální kritiky -> formulace problému a prozkoumání jeho řešení

· metodologická skepse
- věda nemůže člověku přinést konečnou pravdu, ale jen dočasnou představu o tom, jak se věci mají
- tato představa je později vyvrácena metodou falzifikace

· falzifikacionalismus
- teorie je vědecká pouze tehdy, pokud je v budoucnosti vyvratitelná
- teorie dogmatické, postavené na pochybných základech, do vědy nepatří

· teorie tří světů
- svět materiální
- svět mentálních stavů
- svět obsahů myšlení, produktů lidského vědomí

· sociální kriticismus
- koncepce uzavřené společnosti proti otevřené společnosti

Albert Camus

2009-05-29T00:46:00.001-07:00

- jak má člověk žít v absurdní situaci:
- jsme vhozeni do světa
- lze jí vzdorovat - pokud souhlasím s absurdnem, zničím ho (jediná naděje), sebevražda není řešením

- Gabriel Marcel

Novopozitivismus

- je označením filozofie Vídeňského kroužku
- na rozdíl od staršího pozitivismu prioritní význam má moderní logika

- společné znaky se starším pozitivismem:
· uznává přírodní vědy v poznání světa
· odmítá jakoukoli metafyziku

- řeší 4 problémy:
· problém místa filozofie v systému poznání
- filozofie nemůže být samostatnou vědeckou disciplínou, ale může se zabývat analýzou jazyka vědy

· problém vědeckého poznání , jeho struktury a kritérií
- zkoumá jak a v čem se vědecké poznání liší od jiných druhů poznání

· problém vztahu vědeckého poznání a skutečnosti

· problém jednotné vědy
- není vytvořena společná věda, ale společný jazyk pro všechny empirické vědy, kterým by byl nakonec jazyk fyziky

Karl Jaspers

2009-05-29T00:45:00.000-07:00

- mezní životní situace
- člověk je v ní konfrontován s otázkou smysluplnosti
- lidé přemýšlejí, zda jejich činy a celkové bytí má smysl
francouzská větev

- Jean – Paul Sartre

- esence – podstata věci:
- u věcí: esence předchází existenci (věc má nějaký účel – potřebujeme ji, tak ji vyrobíme)
- u člověka: existence předchází esenci (člověk se narodí a existuje, ale není ničím)

- není Boha, který by dal člověku esenci (=podstatu), proto si jí lidé dávají sami (stanou se tím, čím chtějí být)

- člověk je zodpovědný za to, čím je!

- lidé jsou svobodní, ale ne úplně, protože to ovlivní svět, do kterého se narodí (jsme tam vrženi ->proto je naše situace absurdní)

Existencionalismus

2009-05-29T00:43:00.000-07:00

- jeden z nejvýznamnějších směrů 20. století

- existencionalismus se většinou používá pro francouzskou větev, německá větev je označována jako filozofie existence

- společné pro obě větve: 1. světová válka a rozvoj industriální společnosti s jejími negativními jevy

- základní pojem: existence jako způsob bytí

- nelze ji popsat racionálně, lze ji pouze nepřímo zakusit

- lidská existence je individuální, není stálá:
- je zde specifická časovost = existence teď
- je vždy existencí ve světě = existence tady
- existence mezi lidmi = má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka
- je spojená se zodpovědností (za sebe sama, za druhé, za dění ve světě)
- je konečná (= smrt)

- dvě větve:
- obě se velmi liší
německá větev

- Martin Heidegger

- kritizuje běžné pojetí času:
- čas není mimo nás, sama naše existence je časová (žijeme v čase a žijeme jako čas)
- časovost = vše, co je v protikladu k věčnosti
- znakem konečnosti je smrt
- dílo „Bytí a čas“

Dvě varianty:

2009-05-29T00:41:00.000-07:00

Populární pragmatismus
- zjednodušeně vyjadřuje zájmy společnosti

Filozofický pragmatismus
- snaží se vyřešit 3 problémy filozofie: význam, pravdu a poznání

- představy, pojmy a pravidla
- jsou to pouhá pravidla jednání
- pravdivé jsou pouze tehdy, jsou-li pro člověka užitečné a jsou-li přínosem
- obecné pravdy neexistují – co je pro někoho užitečné, může jinému škodit
- hlavní myšlenka: seberealizace v praktickém životě
- představitelé: Charles Pierre, William James, John Dewey

Neopragmatismus
- pokračování pragmatismu po druhé světové válce
- představitel: Richard McKoy Rorty

Fenomenologie

- věda o podstatách (ostatní vědy jen o faktech - empirické)
- jeden z nejvlivnějších filozofických směrů

- Edmund Husserl
- Němec, zakladatel fenomenologie
- propaguje návrat k věcem samým obnovou původní čisté společnosti
- poznání závisí na zkušenosti – nejen použití smyslů, ale i vnitřní zkušenost
- je nutné poznávat fenomény (= to, co se člověku ukazuje)
- další představitelé: Max Scheler, Martin Heidegger, Nicolai Hartmann, Jan Patočka

Friedrich Nietzche

2009-05-29T00:40:00.000-07:00

- Německo
- do určité míry se inspiroval Schopenhauerem
- vůle = pozitivní síla
- je to důvod, proč se potřebujeme neustále něčeho zmocňovat = vůle k moci
- žádá si, aby jí bylo vše dovoleno -> to ale není ve stávající společnosti možné, a proto je nutno přehodnotit všechny hodnoty společnost
- teorie nadčlověka
· není pravdy – přináší ji věda, stará pravda je mrtvá
· není morálky – stará křesťanská morálka je mrtvá, protože jsme nežili podle ní
· není Boha – Bůh je mrtvý, protože jsme v něj nevěřili
· je třeba zavést novou morálku mimo dobro a zlo
- stát se nadčlověkem a zříci se všeho, co z něj dělá slabocha
- skrze nadčlověka vůle nezakrní

Pragmatismus
- je součástí politických teorií demokratické společnosti

2. fáze

2009-05-29T00:38:00.000-07:00

- vyvíjí se tzv. empiriokritismus
- představitelé: Richard Avenarius, Ernest Mach

3. fáze
- filozofie logického empirismu
- představitelé:Bertrant Russel, Ludwig Wittgenstein, Rudolf Carnap

Iracionalismus
- centrum zájmu: člověk a jeho vnitřní svět
- nesouhlasí s jednoznačným a jednostranným způsobem využití rozumu
- staví proti tomu i duchovní a citové poznání
- představitelé:
Arthur Schopenhauer
- Německo
- základní životní princip: pud, neukojitelná trýzeň, vůle k životu
- podstatou je chtíč:
· neustálý
· přináší utrpení i bolest
· člověk se trápí, když něco chce a nemá to; když to má, trápí se, protože chce už něco jiného
- utlumit trýzeň lze vůlí, ne hromaděním předmětů
- omezit trýzeň lze: vrhnout se na uměleckou tvorbu, filozofii nebo žít v askezi (=téměř nic nepotřebuji)

Tři stádia vývoje:

2009-05-29T00:37:00.000-07:00

· mýtické
- jevy se vysvětlovaly pomocí nadpřirozených sil
· filozofické
- nadpřirozené síly jsou nahrazeny abstrakcemi
- vysvětlení pomocí filozofických pojmů
· pozitivní (vědecké)
- vysvětlení na základě faktů
- důležitá je morálka založená na lásce a solidaritě
- to vyúsťuje do pozitivistického náboženství
- je to stmelující faktor společnosti
- naplnění humanity
- předmětem úcty je Velká bytost = lidstvo
- vytváří moderní klasifikaci věd
- podle všeobecnosti a jednoduchosti
- další představitelé:
John Stuart Mill
Herbert Spencer

25. Filozofické směry 20.století

2009-05-29T00:35:00.000-07:00

Pozitivizmus
- filozofický směr, který reaguje na spekulativní filozofii přelomu 18. a 19. století a rozvoj přírodních věd v 18. a 19. století
- vývoj – 3 fáze:
1. fáze
- jsou programována základní východiska pozitivizmu
- August Comte
- Francie, zakladatel pozitivizmu
- poznání má být pozitivní:
· všímá si pouze jistých skutečností (těch pozitivních)
· má být založeno na zkušenosti
· má spočívat na vědeckých základech
· má přestat hledat absolutno
- empirická sociologie:
- založil ji tak, že poznání přírody rozšířil o poznání společnosti
- buduje ji na dvou zásadách:
· řád vládnoucího (v každé společnosti)
· pokrok = sociální dynamika (každé společnosti)

Karl Marx

2009-05-29T00:34:00.000-07:00

- převzal dialektiku
· dialektický materialismus
- nejdůležitější je hmota – myšlení je její specifická vlastnost
- jediná forma výkladu světa, společnosti a člověka je - člověk se vyvinul z opice
· svět není chaotický, řídí se dialektickou zákonitostí
- od jednodušších forem pohybu k nejsložitějším
- od nejjednodušší hmoty k nejsložitější (člověk)
· historický materialismus
- marxistické pojetí dějin
- člověk je tvůrce svých existenčních prostředků, na prvním místě je proto ekonomický faktor

Friedrich Engels

Vladimir Iljič Uljanov
- pseudonym Lenin (lenin = ocelový muž)
- použil Marxovy revoluční myšlenky
- v Rusku nakonec nastolil diktaturu

neomarxismus
- vznikl v západní Evropě už před druhou světovou válkou
- kritika kapitalistické společnosti
- negativní jevy socialismu
- dokonce i kritika negativ marxismu
- představitelé:

Karel Kosík
Ernst Bloch
Erich Fromm
Adam Schaff
Roger Garaudy

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

2009-05-29T00:33:00.000-07:00

- idealistický filozof
- zakladatel dialektiky - všechno bytí je stádiem vývoje ducha
- jeho vývoj je bojem protikladů
- 3 stádia vývoje ducha

· teze
- to, co můžeme objasnit logikou = myšlení
- zde existuje pouze absolutní idea

· antiteze
- duch se částečně přeměňuje v přírodu a prostor
- zkoumáme ji empirií a filozofií

· syntéza
- objevuje se i čas
- spojení myšlení, přírody a prostoru
- vše se odráží na lidstvu
- absolutní idea se stala duchem - a) objektivním – právo, morálky, rodina
- b) absolutním – umění, náboženství, filozofie

24. Německá klasická filozofie a materialistické pojetí dějin

2009-05-29T00:32:00.000-07:00

Immanuel Kant
- tvůrce transcendentálního kritického idealismu
- snaha smířit racionalisty, empiriky a senzualisty

· pojetí skutečnosti
-skutečnost - svět o sobě - nelze ho poznat, víme jen, že existuje
- svět pro nás – lze ho považovat také za skutečnost, protože si ho sami vytváříme

· pojem dobrého jednání
- to, co děláme, musí být myšleno opravdu dobře, ne jen kvůli zisku

· kategorické imperativy
- jednej tak, aby ti byl člověk účelem jednání, ne prostředkem
- jednej tak, aby zásady tvé vůle mohly platit jako principy všeobecného zákonodárství

· souhlas s Aristotelovou logikou
- přírodní vědy musí být vedeny tak, aby to bylo v souladu s empirií – pokusy

· Bůh a člověk
- morální chování není řízeno zvnějšku (Bohem) – vše je jen na člověku

Osvícenství ve Francii

2009-05-28T23:50:00.002-07:00

Voltaire
- „Filozofie dějin“ - jak se bude vyvíjet lidská společnost
- chtěl najít zákonitosti vývoje
- dílo ale nemělo velký ohlas

Jean Jacques Rousseau
Myšlenky
- budoucnost a pokrok může přinést pouze 3. stav
- morálka jedince je určována společenským systémem, ve kterém člověk žije
- lidé původně žili v souladu s přírodou, odcizení nastalo při dělbě práce
- lidská přirozenost je vždy dobrá, člověka kazí společnost, ve které žije
- každý člověk by měl mít jen tolik, aby mohl slušně žít
- každý člověk se snaží upřednostňovat své zájmy před zájmy ostatních
- lidé by měli být do funkcí voleni, ale měli by být odvolatelní
- změnu státního společenského systému lze vyvolat násilnou formou nebo ozbrojenou revolucí, kterou by měl provést třetí stav

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz

Osvícenství v Anglii

2009-05-28T23:50:00.001-07:00

- nový systém filozofie
- zakladatelé Isaac Newton a Robert Boyle

George Berkeley
Myšlenky
- věc je konstantní sumou počitků v našem vědomí
- vnucená představa - jen pokud se díváme na oblohu je společné pro všechny
- vlastní názor – zbylé dvě možnosti
- žádné přírodní zákony neexistují – je to výtvor a vůle Boha
- pomocí empirie (praktického zkoumání) můžeme část skutků Boha poznat

David Hume
- napsal i jedno dílo: „Pojednání o lidské přirozenosti“

Myšlenky
- všechny naše myšlenky jsou složeny z elementů
- od jednoduchého ke složitému
- důležité jsou: paměť a představivost

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství ve Francii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz

Nicolas Cusanus

2009-05-28T23:49:00.001-07:00

Myšlenky
- individualita - neexistují dva stejné objekty, zejména ne lidé, protože nemají stejný způsob myšlení
- vesmír musí být uspořádán jinak, než? jak říká Bible a je uspořádán podle matematických výpočtů
- nikdo nemá právo něco rušit a měnit, jen Bůh
- nekonečno je jedině Bůh
- člověk má poznávací schopnosti, které jsou mu vrozeny
- schopnost smyslová - svými smysly vnímáme svět
- schopnost rozvažovací - možnost porovnávat, zobecňovat a rozlišovat věci
- rozum

René Descartes
Myšlenky
- základem všeho je přemýšlet o Bohu a o duši za užití přísné logiky
- ve studiu je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému
- nic není jisté; smysly nedávají člověku pravdivý obraz světa
- nepochybuji o tom, že myslím: cogito, ergo sum
- Bůh je nekonečná vševědoucí bytost; člověk musí ctít pravdu
- vše se odehrává ve světě těles
- všechny děje v lidském těle se dají matematicky vyjádřit
- zvířata jsou stroje, které nemyslí

Mistr Eckhardt

2009-05-28T23:48:00.002-07:00

Myšlenky
- člověk by měl poznávat přírodu tvůrčím poznáním (Akvinský)
- Eckhardt to rozvedl v myšlenku, že se dá poznat i to nepoznatelné

Evropská středověká filozofie
- objevy, které změnily společnost – kompas, střelný prach, knihtisk
- astronomie - Mikuláš Koperník - „Země je jedna z planet“
- Marco Polo – zadržen za výmysly
- Galileo Galilei – základ mechaniky, vznik empirické vědy
- humanismus - Francesco Petrarca
- Giovanni Boccacio („Dekameron“, vědecké spisy)
- reformace v církvi - Martin Luther

Martin Luther
Myšlenky
- člověk nepotřebuje pro svou komunikaci s Bohem kněze
- zavrhuje rozumové poznání - rozum = děvka ďáblova

Myšlenky

2009-05-28T23:48:00.001-07:00

- existuje zákonitě uspořádaná říše a my jí můžeme poznat - všechno kolem má svůj systém, který jsme schopni poznat pravdivě a objektivně (bez předsudků)
- křesťanská pravda rozum sice přesahuje (dogmata), ale není s ním v rozporu
- existenci Boha lze dokázat rozumem
- víra v existenci Boha není vrozená, ale musí se k ní dovést
- duše - nehmotná a nezávislá na těle (kdykoliv se může od těla oddělit = smrt); po zničení těla nedochází ke zničení duše
- etika - člověku je třeba ke spáse trojího: (vědět v co věřit, vědět co žádat, vědět co činit)
- stát - člověk musí žít ve společenství, které je řízeno = musí žít ve státě
- ideální je podle něj monarchie – vše by měl řídit jeden člověk
- správný stát si musí zachovat mír se svými sousedy
- úloha církve je vyšší než úloha státu – i král je podřazen církvi

Duns Scotus
Myšlenky
- individuální věci jsou důležitější
- nejprve vůle něco udělat, potom rozum - dobré je něco, protože to tak Bůh chce
- všechno je vůle boží
- to, co přikazuje církev, a vůle boží jsou to samé

23. Evropská filozofie ve středověku

2009-05-28T23:47:00.001-07:00

Svatý Augustin
- sepsal i několik děl: „Vyznání“, „O obci boží“, „O trojici“
- začal pochybovat o všem – hledal důvod proč je svět takový, jaký je

Myšlenky
- základ člověka - pochybování, nejistota – tím by měl člověk přijít k pravdě
- temný okrsek - každý člověk má v sobě temný okrsek, do nějž nemůže zasahovat, ale ono samo se to projeví - podvědomí
- Bůh nás řídí - vše, co se děje, řídí Bůh; odmítá, že by svět a vesmír mohly být výtvorem člověka
- pojem času - čas je námi vnímán, ale nemůžeme ho ovlivnit
- predestinace - (tma je tehdy, je – li nepřítomno světlo; zlo je tehdy, je-li nepřítomno dobro
- církev - měla by vybírat lidi a naučit je chovat se tak, aby se dostali do obce boží

Tomáš Akvinský
- stal se učitelem teologie na papežském dvoře
- přezdívka: „doctor evangelicus“
- dochovalo se jeho dílo – vydáno po jeho smrti v Římě (celkem 27 knih), později přeloženo
- jeho filozofie = tomismus

Tomáš Garrigue Masaryk

2009-05-28T23:45:00.000-07:00

- snažil se vyrovnat s rozpadem feudalismu a s nástupem kapitalismu
- myšlenky - vzdělanost
- díky vzdělanosti si každý může vytvářet vlastní názor
- být proti církvi i politickým stranám
- lidé musí nacházet kompromisy
- svět by měli řídit vědci, ale měli by být voleni

Jan Patočka
- jeden z iniciátorů Charty 77, přítel Václava Havla
- přednášel po bytech, zakázali mu působit na Univerzitě
- navazoval na Tomáše Garrigue Masaryka
- myšlenky - zakotvení člověka
- člověk by měl mít oblast, ve které je silný – kdo ji nemá, je ve společnosti ztracen
- musíme vycházet s pravidly
- zařadit se mezi lidi stejného názoru
- bojovat za něco, jak si představují další svět

Současná česká filozofie
Erazim Kohák
Václav Bělohradský - kritik dnešního státu: Havla i Klause
- myšlenky - člověk se nemá podřizovat dogmatům
- nepodléhat řeči symbolů
- symboly vedou k nesvobodě člověka

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz

Bernard Bolzano

2009-05-28T23:44:00.002-07:00

- Ital, matematik
- myšlenky - svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně
- člověk může přetvářet přírodu podle sebe
- společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)

Josef Dastich a Josef Durdík
- stoupenci herbatismu, racionalisté

Český pozitivismus a pragmatismus
Karel Čapek
- pátečník, přítel Tomáše Garrigue Masaryka
- své filozofické myšlenky dával i do svých her
- technika může ovládnout člověka (R.U.R.)
- jsou situace, kdy člověk musí obětovat sebe sama pro jiné (Matka)
- Válka s mloky

František Krejčí
- filozof a psycholog, nejvýznamnější představitel pozitivizmu
- myšlenky - existuje něco, co každý z nás vnímá jinak
- každý si vytváří vlastní církev
- polemika, jestli je duše a tělo to samé

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz

22. Významné osobnosti českého novodobého filozofického myšlení

2009-05-28T23:44:00.001-07:00

- první rozvoj filozofického myšlení: 2. polovina 13. století
- na Pražské univerzitě přednášel mistr Řehoř Aristotelovu logiku
- později: tři tendence ve filozofickém myšlení
- buridanismus = orientace na exaktní vědy a rozumové poznání
- averroismus
- krajní realismus

Mistr Jan Hus - jeden z reformátorů katolické církve
- kritika odpustků
- odpustky – jednorázové akce, kdy se platily určité poplatky církvi namísto zpovědi
- kritika bohatství církve - bohatství odporuje církvi
- nejvyšším představitelem církve je Ježíš - všechno učení podle jeho kázání

Jan Amos Komenský - pedagog
- ve středověku nejznámější Čech
- myšlenky - myšlenka poznávat svět
- je možnost poznávat svět, ale jen v souladu s Biblí – metoda poznávání
- stavil ženy na roveň mužů
- ale na základě křesťanství

Konflikt

2009-05-28T23:41:00.000-07:00

- střet cílů (uspokojení potřeb)
- konflikty mohou být mezi lidmi, ale i v nás samotných
- prvky racionální X prvky emocionální

1. dvě kladné síly – snaha jedince dosáhnout dvou cílů, oba cíle stejně lákavé
2. dvě negativní síly – volba mezi dvěma zly
3. mezi kladnou a negativní sílou – přání vs. strach
4. dvojitý konflikt kladných a negativních sil – přání vs. strach

Reakce na zátěžové situace
a) agrese – probíhá pouze v myšlení, projeví se nadávkou navenek, destrukce, fyzické napadení
b) bagatelizace – snižování hodnoty cíle
c) únik – vyhýbání se povinnostem nebo nepříjemnostem, izolace od ostatních
d) projekce – svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného
- u lidí s přísnou výchovou
e) racionalizace – rozumové vysvětlení
- sladký citron – neuspokojený jedinec, který tvrdí, že je spokojený

Deprivace – chronické neuspokojení důležitých potřeb
1) fyzická deprivace – nedostatek spánku
2) psychická deprivace – chronické neuspokojování psychických potřeb
3) senzorická deprivace – nedostatek podnětů
4) sociální deprivace – příliš velká sociální izolace

Zátěžové situace

2009-05-28T23:40:00.000-07:00

- situace, ve kterých se zvyšuje nároky a požadavky na jedince nebo jsou ztíženy podmínky života

a) stres – stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeb
- často vede až k rezignaci – je třeba vyhledat lékaře
- je individuální co je stresovým činitelem
- dochází k němu jsme-li dlouhodobě vystaven silným frustracím

b) frustrace – neuspokojení našich potřeb
- překážka v uspokojování potřeb aktivuje obranné frustrační mechanismy
- frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustraci
- schopnost člověka dlouho snášet frustrační stav

Druhy frustrace
1. nedostatek – deprivace
2. oddálení – jedinec musí čekat, než dosáhne toho, co si přeje
3. zmaření – po neúspěchu, zdá se, že není naděje na zlepšení

Duševní poruchy

2009-05-28T23:39:00.002-07:00

- změna některých psychických jevů
- projevuje se v chování a prožívání
- způsobuje problémy v sociální komunikaci
- psychopatologie, psychiatrie

a) psychózy – vážné neurotické poruchy
- často vyžadují hospitalizaci
- schizofrenie, maniodepresivní psychóza

b) neurózy – nejčastěji bez poruch mozku
- častým příznakem může být bezprostřední úzkost
- fobie, poruchy spánku

c) poruchy osobnosti – dlouhodobá odchylka (deformace osobní struktury)
- osobní disharmonie (něčeho přebytek a něčeho nedostatek)

d) oligofrenie – slabomyslnost
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů

21. Duševní hygiena, zvládání náročných životních situací

2009-05-28T23:39:00.001-07:00

- soubor pravidel, které slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví
- 1948 – Světová federace duševního zdraví (Ženeva)

Duševní hygiena působí na:
- možnosti autoregulace jedince (působí na sebe sama a na přetváření jeho prostředí)
- lehké problémy duševní rovnováhy
- zabývání se prevencí a upevňováním duševního zdraví
- v současné době se zvyšuje počet lidí, kteří trpí Civilizačními chorobami
- vyrovnaný člověk se dokáže mnohem lépe koncentrovat jak na práci, tak na odpočinek a relaxaci
- duševně zdravý člověk je schopen pozitivně působit na své okolí a budovat uspokojivé soc.vztahy

Metody duševního zdraví
- dostatečná doba spaní, správná výživa, správné dýchání, dostatek pohybu, správné hospodaření s časem, relaxační a autoregulační cvičení

- autoregulační trénink – relaxační cvičení, svalová relaxace, navození představ klidu, koncentrace na klidné a pravidelné dýchání

1) Zdravotní stav:

2009-05-28T23:38:00.001-07:00

2) psychický stav ( nálady, stres, afekt … )
3) dříve osvojené dovednosti, návyky ( vzájemně se ovlivňují )
4) schopnosti - IQ
5) vlastnosti osobnosti
6) motivace
7) metoda učení

- fáze učení - 1) motivační
2) poznávací - člověk začíná získávat informace
3) výkonná - došlo k osvojení informací
4) kontrolní - reprodukce vědomostí

- druhy učení - osvojování vědomostí - verbální
- pojmové
- senzomotorické učení - pohyby, dovednosti, chození …
- sociální učení - učení nápodobou

Učení

2009-05-28T23:36:00.000-07:00

Jedinec se musí přírodním i společenským podmínkám do jisté míry přizpůsobit, ale současně na přírodu i na společnost sám působí. Uplatňuje se vnímání, myšlení, řeč, vůle a motivace.

- význam lidského učení - získávání předpokladů pro aktivní tvořivý život jedince v daných přírodních podmínkách a v dané lidské společnosti

- vrozené reflexy - zrání - růstová tendence organismu
- podmiňuje učení ( je podmiňováno učením )

Celoživotní proces
- záměrné ( ve škole )
- bezděčné - vynakládáme na to určité úsilí
- kategorie : 1) učivo ( rozsah, obsah )
2) učitel
3) rodina ( jaký postoj zaujímá, pohoda, … )
4) spolužáci
5) společenské prostředí ( vybavení školy )
6) mikroklima ( teplota, hluk, osvětlení, větrání )
7) makroklima ( smog, počasí )

Typy myšlení

2009-05-28T23:35:00.000-07:00

- divergentní - více řešení
- konvergentní - jen jedno řešení ( IQ test )
- praktické - opravář a pračka
- názorné - vytváření představ
- abstraktní - pomocí symbolů
- automatické - třeba oblékání ( děti se na to musí hodně soustředit )
- algoritmické - postupuji podle naučeného postupu, návodu
- tvůrčí ( originální ) - vědci, umělci

Učení
- širší vymezení = každé obohacení individuální zkušenosti jedince v průběhu jeho vývoje
- užší vymezení = záměrné, cílevědomé osvojování vědomostí, dovedností, návyků, postojů
- přizpůsobování se organismu okolnímu prostředí a změnám tohoto prostředí. Veškeré získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Jeho základem je vytváření podm. reflexů
- lidské učení - soubor procesů, kdy si jedinec osvojuje zkušenosti, poznatky, zvyky, normy, způsob života a práce a jazyk společnost, do které se narodil. Člověk si osvojuje dosud poznané zákonitosti přírodního i společenského prostředí a poznává, jak se s nimi aktivně vyrovnávat.

Myšlení

2009-05-28T23:33:00.000-07:00

- je nejvyšší psychický, poznávací proces, která slouží k řešení problémů - vychází z vnímání
- je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
- teoretické řešení problémů na základě předchozího smyslového poznání. Hledání optimální cesty, jak problém vyřešit. Výchozím materiálem je názorné poznání ( vjemy a představy ), ale při myšlení dochází k jejich přeskupování a k novému a hlubšímu pochopení jejich vztahů. Základní jednotkou myšlení je pojem. Myslíme v pojmech a díky pojmům. Výsledkem myšlení bývá nový pojem.

Ancipace - předvídání budoucností na základě racionálního myšlení (vidím suchou květinu à měla bych ji zalít)
- souvisí blízce s pamětí a řečí
- tři formy myšlení
1) pojem - stavební kámen myšlení
- slovo, které shrnuje podstatné vlastnosti předmětů nebo vjemů - např. strom = představím si ho
- zobecněná představa postihující podstatné znaky určité skupiny příbuzných jevů
2) soud - vychází ze spojení několika pojmů ( např. věta )
3) úsudek - je spojení dvou nebo více soudců (promisy - soudy, ze kterých vycházíme)

Fáze řešení problémů - 1) seznámení s problémem - je zadán nebo vyvstane
2) rozbor problému - zamyšlení se nad nimi - dávání informací dohromady
3) samotné řešení problému - pokusem a omylem
- vhledem - okamžitý nápad
- prostřednictvím plánování myšlenek
4) nalezení řešení
5) kontrola

Paměť

2009-05-28T23:32:00.000-07:00

- psychický proces, je pod psychickými jevy
- schopnost zapamatovat, uchovat a následně si vybavit osvojené zkušenosti
- umožňuje využití minulých zkušeností k přítomnému jednání a k přípravě budoucí činnosti.

1) zapamatování - vytvoření stop a dočasných spojů v mozkové kůře na základě podnětů
- snižuje ho : stáří, drogy, léky, roztěkanost, únava
- bezděčné, záměrné, logické, mechanické
2) uchovávání - je to přebývání v paměti; bývá narušeno - dochází k výpadkům paměti
- přechodné, trvalé
3) vybavení si - vzpomínání - schopnost si vzpomenout

- typy paměti - názorná - vizuální, auditivní, motorická
- slovně logická - dobře si vybavuji to, co je vyjádřené slovy a má myšlenku
- mechanická - přesná reprodukce se všemi detaily, ale bez pochopení souvislostí a struktury
- emocionální - city, emoce ( pamatování si toho, co je citově zabarveno )

- zapomínání - jeho základem je vyhasínání podmíněných reflexů - opakování prodlužuje délku uchování a usnadňuje vybavení. Je to přirozená obrana centrální nervové soustavy před přetížením (někdy může jít o psychickou poruchu)

20. Učení a paměť, fantazie

2009-05-28T23:31:00.001-07:00

Fantazie
- obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
- názorné poznávání, psychický proces poznávací , patří pod psychické jevy
- mohou vznikat na podkladu vjemů, které jsme dřív měli ( nemusí být podnět )
- vznikají v mozkové kůře

- vzpomínkové ( = paměťové ) - zážitek i představa jsou shodné, vybavování na základě zkušenosti
- fantazijní - kombinace vzpomínkových představ a fantazie
- asociují - podle zákona dotyku v prostoru a čase, podobnosti a kontrastu, novosti, živosti
- zrakové (vizuální), sluchové (auditivní), pohybové (motorické), chuťové, čichové, hmatové,

- fantazie - rekonstrukční - vybavování si prostředí při čtení knihy
- tvůrčí - umělci, vynálezci, konstruktéři
- bdělé snění - představy o budoucnosti
- sny ve spánku - v nehlubokém spánku se spojí představy i s nevědomím
- halucinace - klamné vjemy à horečka, drogy, psychická onemocnění

1) Potřeby:

2009-05-28T23:30:00.001-07:00

- pocit nedostatku, pocit neuspokojení, pocit strádání
a) biologické - spánek, odpočinek, jídlo, pití, rozmnožování …
b) psychologické - výkon, společenské uznání
c) kulturní - knížky, divadlo
2) zájmy a záliby - silný citový vztah
- není dobré vnucovat
- dlouhodobá trvalá záležitost
3) návyky - získané způsoby reagování a chování v určitých situacích (návyk tleskat v divadle)
4) perspektivy, cíle, ambice - udávají směr života člověka - plány do budoucna
5) hodnoty a postoje - postoje k problematikám; získané dispozice, které ovlivňují naše hodnocení určité skutečnosti, a tudíž i naše chování k této skutečnosti. Vždy mívají citový náboj ( např. rozdílný postoj k vyučovacím předmětům může být zapříčiněn celou řadou faktorů : vlastními schopnostmi, náročností předmětu, vlastními zájmy, osobností vyučujícího, mírou důležitosti předmětu pro naše další cíle … )
6) city a citové vztahy – láska; prožitky libosti či nelibosti, které vyplývají ze stupně uspokojení našich potřeb ( radost, smutek, vztek, láska, nenávist … )

Charakter

2009-05-28T23:28:00.000-07:00

- je dán působením výchovy, vzniká v průběhu života
- složka osobnosti, která se projevuje navenek, v jednání a chování daného jedince. Vrozeným dynamickým základem charakteru je temperament, ale celkové vlastnosti charakteru jsou určovány především sociálním prostředím, výchovou, sebevýchovou a působením vůle
- umožňuje člověku kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků
- projevuje se - vztahem jedince k jiným lidem nebo skupinám
- vztahem jedince k práci a dosahování cílů ( odpovědnost, vytrvalost, roztěkanost, soustředěnost, pečlivost, dochvilnost, pedantství, ledabylost, lajdáctví … )
- vztah jedince k prostředí ( váží si věcí x neváží si věcí )
- vztah jedince k sobě samému ( sebekritika, přeceňování se , podceňování se, domýšlivost, ješitnost, skromnost, sebedůvěra … )
- vztah k morálce ( čestnost, pravdomluvnost, sklony k podvádění … )

Motivace ( motivační procesy )
- každé !! chování a jednání je motivováno
- motivace je souhrn činitelů, které člověka podceňují, podporují a dodávají mu energii k určité činnosti či chování ( anebo tuto aktivitu naopak tlumí )
- motivace - složité působení motivů
- motivy = hybné síly, pohnutky vědomého jednání, podnět k jednání
- uvědomujeme si je ( vědomá pohnutka jednání )
- potřeby člověka, zájmy a záliby, návyky, postoje, city, hodnoty ( morální ) …

Temperament

2009-05-28T23:27:00.000-07:00

- soustava vlastností, které se projevují způsobem reagování, používání a chování člověka
- nelze ho zásadně změnit
- hlavní složky temperamentu tvoří všeobecná aktivita jedince, jeho motorika
- vrozený temperament, vlastnosti se během života vlivem sebevýchovy, výchovy a společenských podmínek buď utlumuje, nebo zvýrazňuje ( introvert, extrovert )

a) sangvinik - krev= sangnis
- člověk povahy živé, rychle se přizpůsobující okolí, přitom však vyrovnaný, snadno krátkodobě vzrušivý, člověk reaktivní, živý, vnímavý, vstřícný, podnikavý, společenský, pružný, aktivní, rozhodný, někdy však i rozptýlený, citově nestálý, se sklonem k povrchnosti a k nekritičnosti

b) flegmatik - sliz = phlegma
- člověk povahy klidně, chladnokrevné, lhostejné až netečné, člověk klidný, rozvážný, obezřetný, vyrovnaný, spolehlivý, ale pomalý

c) cholerik - žluč = chole
- člověk prudký, vznětlivý, popudlivý, dráždivý, výbušný, vrtkavý, nestálý, nevyrovnaný, nespolehlivý

d) melancholik - černá žluč = melan-cholé
- člověk vážný, důkladný, spíše uzavřený a nepřizpůsobivý, zádumčivý až trudnomyslný, nerozhodný, váhavý, pesimista, škarohlíd, úzkostlivý, náladový

Schopnosti

2009-05-28T23:26:00.002-07:00

- vloha + motivace à učení ( cvičení ) à schopnosti
- umožňují člověka naučit se různým činnostem a vykonávat je. Člověk si schopnosti vytváří díky učení v průběhu svého života.
- předpoklady - vlohy - biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností
- spojená s genetikou
- schopnosti
- nadání - soubor dobře vyvinutých schopností, které umožňují dobrý výkon v jedné činnosti. Nadání nelze ztotožňovat s vlohami. Vlohy jsou vrozené možnosti, schopnosti a nadání jsou získané skutečnosti
- talent - vyšší stupeň rozvinutých schopností, i ještě lepší výkon
- genialita - mimořádně rozvinutý talent
- dovednosti - úzce spojené se schopnostmi

1) intelektové ( rozumové ) = důvtip, chápavost, bystrost, přizpůsobivost
- inteligence - schopnost bystrého chápání a samostatného myšlení.
- tvořivost - přístup k činnostem, které přinášejí nová řešení
- dariery - fixace - na základě zkušenosti
- sociální bariera - autoritativní vedení
- nepříznivý citový vztah - člověk citově nevyrovnaný
2) senzomotorické - souvisí s koordinací pohybu
- pro pracovní činnost
- schopnost koordinovat smyslové vjemy a svalové pohyby

Pojem osobnost

2009-05-28T23:26:00.001-07:00

- v běžném jazyce - je tím myšlen člověk důležitý pro společnost ( výjimečný jedinec )
- v psychologickém smyslu - je to každý člověk v neopakovatelné, pouze pro něho typické jednotě biologických vlastností, psychologických vlastností a sociálních vztahů.
- osobnost - je individuální jednotou biologických psychologických a sociálních aspektů
- vždy chápeme osobnost jako jednotu těchto tří aspektů
- struktura osobnosti = celek dispozic, které podmiňují chování, prožívání
- vlastnosti osobnosti – intelektové, volní (vůle), citové, charakterové
- každá osobnost je jedinečná - neopakovatelná jako individuum

Rysy osobnosti
- povahové vlastnosti, dají se ovlivnit výchovou
-- temperament
-- charakter
- povahové vlastnosti - většinou mají nějakou polaritu. Navenek se projevují určitým způsobem chování a uvnitř určitým způsobem prožívání. Pro každého jedince je příznačná jejich určitá relativně stálá kombinace. Běžně se vyskytují v protikladných dvojicích

Vůle

2009-05-28T23:25:00.000-07:00

- psychický proces, může být i psychický stav i vlastnost
- psychická aktivita, kterou člověk dosahuje cíle a překonává překážky, které se na cestě k tomuto cíli vyskytnou
- vnitřní - neschopnost rozhodnout se
- vnější - finanční, přestěhování
- fáze volního jednání - 1) příprava fáze - na počátku je motiv ( pohnutka )
- 2) rozhodovací fáze - volba mezi motivy ( záměrné, impulsivní )
- 3) fáze rozhodnutí - známe cíl, vím co očekávat
- překonání překážek
- rozhodnutí - uvědomělá
- impulsivní - vzniká nerozvážně

Pozornost - psych. stav, zajišťuje soustředěnost na jeden jev nebo činnost po určitou dobu
- bezděčná - rychle vznikne a zanikne ( reklama, hluk, nápadný plakát )
- záměrná - úmyslná ( potřebuje cíl a vůli - příprava do školy … , náročnější )
- vlastnosti - intenzita, délka trvání, rozsah, kolísání ( každých 8 měníme pozornost na něco)
- pozornost ovlivněna - psychickými stavy, nedostatkem spánku, stimulujícími látkami
- vnitřní - před písemkou někoho bolí zuby, břicho
- vnější - síla, velikost a délka podnětu, neočekávanost, atraktivnost

Druhy emocí

2009-05-28T23:24:00.002-07:00

- morální emoce: vyjadřují hodnocení činů z hlediska morálky, pokud jedinec jedná v rozporu s morálkou prožívá pocit provinění
- afekty: jsou spojeny s ohrožením nebo uspokojením základních životních potřeb, nebo velmi silných motivů, afekty mohou aktivizovat jedince k vyšším výkonům, jsou ale i situace kdy je potřeba afekty ovládat
- estetické emoce: prožíváme především při hodnocení krásy a ošklivosti, emoční prožívání krásy člověka povznáší, a má vliv na jeho morální výkon
- intelektuální emoce: provázejí poznávání a řešení problémů je důležitým motivem pro učení
- sociální emoce: se objevují ve vztahu k lidem a sociálním skupinám, patří sem sdílení radosti smutku s blízkým člověkem, láska, úcta, obdiv...

nálada
je to citový stav, na rozdíl od emočních procesů mají nálady delší trvání, hodiny až dny, nálada může být radostná, smutná, úzkostná...

19. Emoce a vůle, volní jednání, charakter člověka

2009-05-28T23:24:00.001-07:00

City a emoce
- motivační procesy, hodnotí to, co poznáváme a děláme
- nižší - tělesné, prožíváme v nich stav našeho organismu
- vyšší - city společenského vědomí, historicky mladší ( morální, estetické, intelektuální, sociální )
- citové reakce - nejkratší - afekt ( psychický proces )
- citové stavy - nálada - psychický stav
- citové vztahy - nejdelší - vášeň ( psychická vlastnost )
- primární emoce a jejich příčiny – smutek, strach, vztek, radost, důvěra, znechucení, předvídání, překvapení
- aspekty primárních situací a jejich výsledky – emoce, radost, smutek, strach, úleva

Psychologické procesy
City - jsou prožitky z vnějšího a vnitřního prostředí
- používání subjektivního vztahu k tomu, co nás obklopuje ( k okolí, k životu vůbec )

Projevy - vnější = gestikulace, mimika, zčervenání, zblednutí
- vnitřní = zvýšený tep, dechová frekvence

Sociální vnímání

2009-05-28T23:18:00.000-07:00

vnímání člověka okolí
každý se na venek nějak projevuje: chováním, vzhledem, řečí, emocemi, gesty, mimikou

Kategorizace vnímání
různého typu
zařazování do určité skupiny vjemů
• zvuky- nejsou konkrétně vymezené --> šramot, hudba, bubny
• identifikace předmětu- pro laika --> kytka = kytka
pro odborníka --> kytka = smetánka lékařská
• barevné odstíny- např. žlutá --> medově = flavus
světle = luteus

Jaký jsme typ podle vnímání
• analytický
-rozbor detailů
-nevnímání jako celek
-potíže s vyvozením závěru
• syntetický
-chápání obecné formy
-snaha pochopit základní smysl
-většinou nesprávné závěry
• analyticko-syntetický
-rozdělení na části
-přesto vnímá celek
-správné závěry
• emocionální
-nezaměřuje se na správnost a pochopení smyslu, ale na vlastní prožívání i emocionální dráždění snižuje objektivnost
-vyskytuje se hlavně u žen

Ve vnímání jsou dva druhy zážitků:

2009-05-28T23:12:00.000-07:00

vjem - zobrazuje obraz jako celek, výsledky vnímání
počitek - obraz jednotlivého předmětu- barva, vůně tvar,
- počitky se obvykle samostatně nevyskytují, jsou součástí vjemů
počitky a vjemy zanechávají v našem mozku stopy, obraz, který z nich vzniká se nazývá představivost a proces představivosti
recepce: schopnost přijímat smyslové podněty smyslovými orgány
percepce: schopnost nervového systému uvědomovat si podněty
apercepce: schopnost nervového systému rozpoznávat a diferencovat podněty

vnímat můžeme:
• tvar, písmena, čísla, forma, velikost
to vše vnímáme jako celek
• prostor
vzdálené předměty nevnímáme skoro vůbec, batolata prostor nevnímají
• hloubka
zaostření díky akomodaci čočky
• pohyb
čím je předmět vzdálenější tím se zdá pomalejší
• čas
relativní, den x noc

18. Vnímání, kategorizace vnímání

2009-05-28T23:11:00.000-07:00

Vnímání ( percepce )
- psychologický proces, který nám umožňuje poznávat to, co v přítomném
okamžiku přímo působí na naše smyslové orgány. Podává informace o vnějším světě a také o vnitřním stavu těla.
- vnější svět
- vnitřní stav organismu
- vlastnosti vnímání : - výběrovost - z obrázku si vyberu, na co koukám
-minulá zkušenost
-zaměřenost- vnímám to co vnímat chci

druhy vnímání se dělí hlavně podle orgánu, kterým určitou věc vnímáme:
• zrakové vnímání- umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech závisí kontrola a regulace pohybů z velké části hlavně na zraku- např. psaní
• čichové a chuťové jednání – mají význam ze jména při odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných
• sluchové vnímání – poskytuje informace také o předmětech i značně vzdálených, má výstražnou funkci, velký význam má sluch pro vnímání řeči
• pohybový analyzátor – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
• kožní analyzátor (vnímání doteku) – tyto smysly slouží k obraně před nebezpečím, vnímáme např. chlad, teplo, bolest...
• hmat – toto vnímání slučuje informace kožního a pohybového vnímání, při ohmatávání předmětů

3) Aplikované psychologické disciplíny

2009-05-28T23:09:00.000-07:00

pedagogická psychologie
- sleduje člověka v podmínkách výchovy
- zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování, vzdělávání
- zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovných vzdělávacích cílů a prostředků
- spolupráce odborníků se školou, s rodinami
- zabývá se např. diagnostikou příčin školní neúspěšnosti žáků, spolupůsobí při vedení k volbě přípravy na povolání
psychologie práce
- průmyslová psychologie
- studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon)
- mimo jiné vliv hudby na člověka
- poskytuje informace o profesních nárocích na psychické a zdravotní předpoklady uchazečů
- hledá optimální formy pracovní doby
- podílí se na výběru a rozmisťování pracovníků (využití poznatků jiných psychologických disciplín)
inženýrská psychologie
- zabývá se konstrukcí strojů ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat
poradenská psychologie
- zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
- má pomáhat jedinci
klinická psychologie
- zaměřuje se na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch (např. postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři…)
- zabývá se také psychickými problémy, které provázejí různé tělesné nemoci a handicapy
- rozpracovává postupy, které mají postiženým pomáhat při jejich řešení a překonávání
- řešení otázek duševní hygieny, zdravého způsobu života
forenzní (soudní) psychologie-používá se v soudní praxi při zjišťování psychických zvláštností delikventa

2) Speciální psychologické disciplíny

2009-05-28T23:08:00.001-07:00

psycholingvistika
- je psychologie řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí
zoopsychologie
- psychologie zvířat
- psychologie zvířat různých stupňů vývoje (nejnižší formy - až lidoopy)
psychofyzika
- zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich požitkovými a vjemovými kvalitami
biopsychologie
- shromažďuje poznatky biologicko-fyziologické determinace psychiky
psychofyziologie
- zabývá se materiálním základem psychických jevů, zejména mozkovými procesy -
- základ psychických jevů, které charakterizují člověka jako společenskou bytost
farmakopsychologie
- sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku
diferenciální psychologie
- studuje především rozložení a rozdíly mezí měřitelnými psychologickými jevy (schopnosti, vlastnosti) dále interindividuálními rozdíly (mezi pohlavími, různé společenské skupiny)
psychometrie
- orientuje se na konstrukci testů

1) Základní psychologické disciplíny

2009-05-28T23:06:00.000-07:00

obecná psychologie
- zabývá se nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování řízeného psychikou (paměť, myšlení …)
- odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem (např. vnímání, myšlení, řeč, učení, emoce, motivace atd.)
sociální psychologie
- zkoumá utváření a projevy psychických jevů a sociální interakci (působení společnosti na jedince)
vývojová (ontogenetická) psychologie
- studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti - (determinaci) psychiky
- zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky
- zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho života
- činitelé ovlivňující vývoj - vztah činitelů biologického zrání a sociálního či výchovného ovlivňování, nebo též otázkami různého strádání – deprivací
- věnuje se charakteristikám věkových období člověka a analýze změn, jimiž se vyznačují jednotlivé stránky psychiky
psychologie osobnosti
- zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti
- popisuje a vysvětluje odlišnosti mezi lidmi
psychologická metodologie
- řeší problémy úzce související s pochopením metodologických projevů, teorií, apod. a jejich užití v psychologii
psychopatologie
- zabývá se chorobnými změnami psychických jevů z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských
- zabývá se problematikou činitelů, které je vyvolávají, i léčebných metod
- třídění a popis psychických poruch a chorob
dějiny psychologie
- zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob

17. Psychologie, základní psychologické disciplíny

2009-05-28T23:05:00.000-07:00

Psychologie je společenská věda, která se zabývá duševními jevy, snaží se porozumět chování jednání a prožívání lidí, a snaží se předvídat a formulovat je. Zkoumá člověka - jeho nitro i vnější projevy (chování).
- psychologie = psyché (duše), logos (věda)
- laická psychologie - skoro každý si klade někdy psychologické otázky (např. svatba - má si ho vzít? Jaký je? Jaká je ona?...)
- vědecká psychologie - vědecké podklady
- narativní psychologie - vyprávění příběhů - psychické vztahy lidí, kteří se dostávají do krizových situací

Psychologická analýza
- má tři kroky:
1) popis - jak se člověk chová
2) interpretace - vysvětlit příčiny chování
3) řešení - jak řešit další chování

Systém psychologických věd
1) základní psychologické vědy (teoretické)
2) speciální psychologické vědy (konkrétní lidské činnosti)
3) aplikované psychologické vědy

Populační a sociální problémy

2009-05-28T23:04:00.000-07:00

- v roce 2050 by měla dosáhnout 9,5 mld. obyvatel
- sílí tlak na přírodní zdroje a na místa vhodná pro život
- ve většině zemí také roste průměrná délka života obyvatel
- problémy rozvojových zemí - podvýživa
- nemají přístup k pitné vodě a kvalitní zdravotní péči (až 50% lidí)
- šíření nemocí (AIDS, horečnatá onemocnění)
- negramotnost (klesá)

Zhoršování kvality životního prostředí
- vyspělé země - největší zátěž pro životní prostředí
- stabilizovaly a postupně se snaží ho zlepšovat
- chudé země – radikální zhoršování životního prostředí (nedostatek peněz na ekologické aktivity)
- nedostatek pitné vody
- úbytek zemědělské půdy – je ničena nevhodnými zemědělskými praktikami, dochází proto k odlesňování v tropických oblastech
- hrozí vyhynutí některých živočišných a rostlinných druhů
- roste množství odpadů (domácích i průmyslových)
- emise skleníkových plynů (CO2), negativní meteorologické jevy (teplotní anomálie, hurikány, povodně), ztenčení ozonové vrstvy
- ekologické škody již přesahují hranice jednotlivých států
- lze je řešit dvěma způsoby - snížení produkce, zavedení ekologických provozů
- obě řešení jsou ale nevyhovující pro hospodářský růst
- lidstvo se bude muset v nejbližší budoucnosti pro jedno řešení rozhodnout

Lidská práva, mezilidské vztahy
- hrozba mnoha lokálních konfliktů, které by v krajním případě mohly přerůst v „globální válku“
- do problémů zasahuje často OSN, v některých případech ale zasáhnout nedokázala
- rozšíření zbraní a zvýšení počtu jaderných mocností (nově třeba Indie a Pákistán)
- šíření terorismu, islámského fundamentalismu a rasismu
- 1/3 obyvatel světa žije v zemích s autoritativní vládou (ta porušuje lidská práva)

Významné globální problémy

2009-05-28T23:03:00.000-07:00

- globální problémy se týkají celého mez. o společenství a nelze je účinně řešit na národní úrovni
- řeší je mezinárodní organizace a stálý proces přijímání mezinárodních úmluv závazných pro všechny členy mezinárodního společenství
- nejsou ale schopny řešit tyto problémy jako celek
- řeší jednotlivé problémy (např. Konkrétní válečný konflikt, konkrétní živelná katastrofa), ale nedaří se jim odstraňovat příčiny globálních problémů

Potřeba surovin a energie, bohatství a chudoba
- od konce 2. světové války došlo k několikanásobnému růstu světové spotřeby surovin a energie
- problém trvalé udržitelnosti života na naší planetě
- kvůli vysoké spotřebě energie a surovin ve vyspělých zemích (asi 1/7 obyvatel planety) spotřebuje přibližně 80% celosvětové produkce energií a surovin
- hospodářský zájem a průmyslový rozmach vedou k stále se zvyšující produkci – roste spirála negativních ekologických dopadů

Bohatství a chudoba
- zvýšila se životní úroveň miliónů lidí
- došlo i k hlubokému ekonomickému propadu (hlavně u zemí v Africe)
- převážná většina světové populace žije v materiální nouzi a nemá přístup ke kvalitnímu vzdělání ani zdravotní péči
- rozvojové země trvale zaostávají za vyspělým světem, jejich státní dluh se neustále zvyšuje

Důsledky globalizace

2009-05-28T23:02:00.000-07:00

- tzv. časoprostorová komprese - zvyšující se pohyby a komunikace v prostoru
- mění se role prostoru a času, svět se jakoby zmenšuje
- vede k dalšímu zvyšování nerovnosti
- vzniká skupina lidí znevýhodněná tím, že nemůže využívat moderní informační systémy – tím se snižuje jejich schopnost orientace a mobility v dnešním světě a také kvalita jejich života

- zesílení nerovnoměrného sociálního i ekonomického rozvoje - jednotlivé státy i jednotlivci nemají stejnou příležitost zapojit se do procesu globalizace

Vliv globalizace na ČR - projevy globalizace v české ekonomice ve 2. polovině 90. let
- významný příliv zahraničního kapitálu
- stabilní měna
- odbourání některých jistot sociálního státu
- větší možnost pro export českých podniků
- kritici ekonomické globalizace navrhují řešit negativní důsledky rovněž globálně (na půdě OSN), která pravidelně pořádá summity o životním prostředí a světové chudobě
- celosvětové iniciativy za prosazení ekologického a sociálního zákonodárství ve všech zemích, které by zabránilo neomezenému využívání přírodních i lidských zdrojů a hospodářským rozdílům ve světě
- na negativní důsledky ekonomické globalizace upozorňují i renomovaní ekonomové
- globalizace neřeší naléhavé problémy lidstva (chudoba, životní prostředí), ale spíše je prohlubuje

Důsledky globalizace

2009-05-28T23:01:00.000-07:00

- reálná moc se přesouvá se od veřejného k soukromému sektoru; není v rukou jednotlivých států
- hospodářská perspektiva - je stále více ovlivňována obchody na světových finančních trzích
- už několik významných ekonomik od 70. let zaznamenalo náhlý nepředvídatelný propad způsobený odlivem kapitálu

- klesá význam národního státu - státy jsou nuceny vytvářet co nejlepší podmínky pro přilákání mezinárodního kapitálu do své ekonomiky
- to vede k investičním pobídkám (vytváření co nejvýhodnějších podmínek pro podnikání nadnárodních společností) a rozpočtovým škrtům ve prospěch investorů

- laciná pracovní síla - při jejím využití se snižují příjmy obyvatel
- to vede k nižším daňovým odvodům
- snižuje se i objem finančních prostředků na sociální stát
- prudce rostou příjmy vyšší třídy a vytváří se tak úzká vrstva bohatých

- změna mezinárodní dělby práce - společnosti přesouvají výrobu náročnou na množství pracovníků do rozvojových zemí, kde je levná pracovní síla
- ve vyspělých zemích pak zůstává řízení společnosti, výzkum a odborně a finančně náročné části výroby
- dochází k deindustrializaci a zvýšení nezaměstnanosti

Lokální problémy Ústeckého kraje

2009-05-28T22:59:00.002-07:00

- povrchová těžba a devastace krajiny (Mostecko); nejnižší vzdělanost v celé ČR

Lokální problémy regionu Podbořanska
- rozvoj průmyslu, ale musí se dovážet pracovní síla; degradace zemědělství

Lokální problémy jednotlivých měst
- nedostatek kulturního vyžití; likvidacee nemocnice (Podbořany)

Globální problémy
- globalizace (= srůstání světa)
- je to proces sbližování kultur a ekonomik různých národů a států
- je to zejména hospodářský proces - zavedení nových informačních technologií

Vhodné podmínky pro globalizaci
- liberalizace mezinárodního obchodu
- vytváření jednotlivých mezinárodních trhů
- přechod od sociálních států k liberálním
- vytvoření vhodných podmínek pro investice národních společností

- došlo k propojení jednotlivých trhů různých zemí prostřednictvím obchodu se zbožím a službami

- zvyšuje rozdíl mezi reálnou ekonomikou a symbolickou ekonomikou finančních obchodů
- obchodování s měnou, akciemi a cennými papíry
- vzniká tím spekulativní kapitál (=zisk se odvíjí od pohybu kurzu

16. Lokální a globální problémy současného světa

2009-05-28T22:59:00.001-07:00

Lokální problémy
- můžeme je určovat z různých hledisek - z hlediska světadílu, státu či města

Problémy světadílů
- Evropa - reprodukce obyvatelstva se snižuje
- Asie - reprodukce obyvatelstva se zvyšuje
- Afrika – chudoba, AIDS, rozšiřování pouští, proto se také zmenšuje obyvatelná plocha

Problémy oblastí
- Blízký a Střední Východ - náboženské konflikty

Problémy států
- Německo - nejrychleji vymírající stát, velká vlna přistěhovalectví
- Česko - úbytek obyvatelstva – úbytek obyvatelstva vyrovnávají přistěhovalci (Ukrajinci, Slováci)
- nedostatek elektrické energie
- některé státy mají nedostatek energie a musí ji všechnu dovážet

Další rozvoj evropské integrace:

2009-05-28T22:58:00.001-07:00

- společné občanství
- občané státu EU jsou občany EU
- zatím platí je pro volný pohyb v EU
- plánuje se: rozšíření práv v ostatních členských státech
- společná sociální politika
- velmi odlišná hospodářská a životní úoveň i systém sociálního zabezpečení
- plánuje se: sladění sociálních systémů, hlavně v oblasti starobních důchodů

Postavení České republiky v Evropské Unii
V současnosti je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, i když existují í přechodná období vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii
- omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011, toto omezení se netýká některých zemí, například Spojeného království nebo Irska)
- postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006
- omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci - občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let)
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích
- přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH
- trvalá výjimka pro sníženou sazbu daně DPH z produktů pěstitelského pálení
- množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.)

Evropský parlament

2009-05-28T22:57:00.001-07:00

- sídlo: Lucemburk
- je to nejvyšší zákonodárný orgán EU
- 625 poslanců, kteří jsou voleni občany jednotlivých států na 5 let
- funkce: hlasuje o rozpočtu, má právo vydávat právní akty má kontrolní právo vůči E.k.

- Evropský soudní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- nejvyšší soudní orgán EU
- funkce: řeší spory mezi státy, institucemi, podniky i soukromými osobami podle evropského práva dbá na to, aby byly zákony EU nadřazeny zákonům členských států
- 15 soudců jmenovaných na 6 let

- Evropský účetní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- 27 nezávislých kontrolorů jmenovaných Radou EU
- funkce: přezkoumává všechny příjmy a výdaje EU

- další instituce: Evropská ústřední banka, Evropská investiční banka, Evropský ombudsman, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů

Orgány EU

2009-05-28T22:56:00.001-07:00

- Evropská Rada
- hlavní rozhodovací orgán, který schvaluje všechny legislativní akty
- členové: předsedové vlád členských států, předseda Evropské komise
- schází se 4x ročně
- funkce: dává podněty Evropské komisi, rozhoduje o přijetí nových členů a řídí obchodní politiku EU
- předsednictví je odvozeno od předsednictví v Radě EU

- Rada EU
- sídlo: Brusel
- do r. 1993 působila pod jménem Rada ministrů
- členové: ministři členských zemí toho resortu, jehož se dané jednání týká
- funkce: schvaluje právní akty mající platnost zákonů
- v předsednictví Rady EU a celé EU se střídají členské země po 6 měsících

- Evropská komise
- sídlo: Brusel
- „evropská vláda“ - nejvyšší orgán výkonné moci
- 17 členů, kteří jsou jmenováni vládami jednotlivých členských států na 4 roky
- funkce: společně s Evropskou radou rozhoduje o všech zákonech Unie má právo ukládat sankce v oblasti hospodářské soutěže a dopravní politiky
- pracuje nepřetržitě
- subjekt mezinárodního práva – má vlastní diplomatická zastoupení

Cíle EU

2009-05-28T22:55:00.000-07:00

- Hospodářská unie
- usilují o sladění hospodářské politiky členských zemí
- prosazení 4 základních svobod: volný pohyb lidí, zboží, kapitálu a služeb

- Měnová unie
- vytvoření Evropské centrální banky
- Evropská měnová unie:
- od r. 2002 společná měna EURO - pravomoci Evropské centrální banky
- EURO – kurzem je blízké americkému dolaru
- ve všech zemích měnové unie platí jako státní měna
- 1. 1. 2007 – EURO přijímá také Slovinsko

- Politická unie
- členské země jsou ochotny podstoupit část své suverenity společným evropským orgánům, zejména Evropské komisi
- cílem je sladit zahraniční politiku a poskytnout občanská práva občanům členských zemí na svém území (občanství Unie)

Principy EU

2009-05-28T22:54:00.000-07:00

- Maastrichtská smlouva (1992)
- nový cíl pro EU: vytvoření měnové unie se společnou měnou
- zvyšuje hospodářská kritéria pro nově příchozí členy
- posiluje vnitřní hospodářskou integraci
- umožňuje vstup Rakouska, Švédska a Finska do EU

- Amsterodamská smlouva (1997)
- další cíl: vytvoření politické unie a dosažení společné zahraniční politiky sladění sociálních systémů členských zemí
- pokládá základy evropského občanství

- Smlouva z Nice (2000)
- reforma vrcholných orgánů Unie – přizpůsobuje je přístupu nových států
- upřesňuje obsah politické unie

- Princip solidarity
- společné finanční fondy, do kterých přispívají všechny členské země z těchto fondů je pak financována pomoc nejchudším regionům Unie

15. Evropská unie a postavení ČR v EU

2009-05-28T22:53:00.000-07:00

Evropská unie - mezinárodní organizace, která sdružuje evropské státy a jejímž cílem je politická a hospodářská integrace členských států

Vznik EU
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
1957 – Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)
- Evropské hospodářství společenství (EHS)
1967 – summit v Haagu - Evropské společenství (ES) – základ pro budoucí Unii

členství od r.
- 1952 - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko - takzvaná „šestka“
- první rozšíření: 1973 – Dánsko, Irsko, Velká Británie
- druhé rozšíření: 1981 – Řecko
- třetí rozšíření (obě dvě zvané také jižní): 1986 – Portugalsko, Španělsko
- čtvrté rozšíření (severní): Finsko, Švédsko, Rakousko
- 3. 10. 1990 – sjednocení Německa – nejde o rozšíření, nové spolkové země přijímají právní řád
- 1. 11. 1993 – V Maastrichtu vzniká EU
- páté rozšíření (východní): 1. 5. 2004 – ČR, SLO, POL, MAĎ, SLOVI, KYPR, MAL, LIT, LOT, EST
- šesté rozšíření: 1. 1. 2007 – Bulharsko, Rumunsko
- v současné době má 27 členů
- společná zahraniční politika:
- EU vystupuje jako jeden subjekt mezinárodního práva

Akademické tituly

2009-05-28T22:51:00.000-07:00

- Bc. – bakalář - doba studia: 3 roky
- Mgr., Ing. - magistr, inženýr
- zakončení magisterského studia – závěrečné magisterské zkoušky
- doba studia: 4 – 6 let

- doktorandské – zakončeny státní rigorózní zkouškou
- doktorský titul musí mít: MUDr, MVDr

Vysoké školy v ČR
- Univerzita Karlova
- Univerzita Palackého
- Masarykova univerzita
- Česká zemědělská univerzita
- Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

- v našem kraji - pobočky jiných VŠ: např. Most, Chomutov
- příjmací řízení - libovolné množství přihlášek
- poplatky za přihlášení na VŠ

Uznávání vzdělání
- v EU - jeden stát uznává vzdělání dosažené v jiném státě
- nostrifikace – uznání zahraničního vzdělání
- v některých státech musí člověk složit nějaké zkoušky, jindy stačí jen razítko

(maturita v Evropě ztrácí význam – je to pouze předpoklad pro další studium) !!!

Školský systém v České republice

2009-05-28T22:50:00.000-07:00

- předškolní výchova - jesle, mateřská škola
- povinná školní docházka - nižší stupeň ZŠ, vyšší stupeň ZŠ nebo nižší stupeň gymnázií
- střední škola - gymnázia, střední odborné školy, odborná učiliště
- ukončení zkouškou: závěrečná zkouška na OU, maturita na SŠ
- od první třídy ZŠ až po závěrečné zkoušky na OU nebo maturitu – neplatí se školné
- ale jen na státních školách
- soukromé a církevní školy jsou většinou placené

- speciální školy - pro hůře vzdělavatelnou mládež i pro mentálně zaostalé
- můžou tady plnit základní vzdělání
- spíše praktická

- pomaturitní studium - studium na VOŠ a VŠ
- většinou státní, ale jsou i soukromé
- studijní programy – bakalářské a magisterské
- na VOŠ a státních VŠ se platí školné
- na soukromých VŠ většinou jen bakalářské programy

14. Školský systém v ČR a v evropských státech

2009-05-28T22:49:00.000-07:00

Evropa
- v Evropské unii neexistuje jednotný školský systém
- mateřské školy a jesle - předškolní výchova – zřizují ji obce nebo církve
- děti se tu neučí
- povinná školní docházka

vzdělání - základní
- středoškolské
- vysokoškolské

faktory dostupnosti – finanční
- kapacitační

Základní vzdělání - ve všech státech by mělo být hrazeno státem
- zřizovatelé škol – stát, církev, soukromé školy

tradiční soukromé školství na vysoké úrovni – Velká Británie

Politický systém v ČR

2009-05-28T05:38:00.001-07:00

Politický systém České republiky je svou strukturou parlamentní demokratická republika s premiérem v čele vlády a pluralitním politickým systémem. Výkonná moc je vykonávána vládou a prezidentem, zákonodárnou moc mají dvě komory Parlamentu ČR – Poslanecká sněmovna a Senát.

1.Výkonná moc
Prezident je volen parlamentem na pětileté období. Prezident jmenuje předsedu vlády. Na doporučení předsedy vlády jmenuje i ostatní členy vlády. Premiér má značnou moc, organizuje a řídí jednání vlády a vybírá její ministry.
Ministerstva české republiky: dopravy, financí, informatiky, kultury, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, zahraničí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí

2.Zákonodárná moc
Parlament má dvě komory. Poslanecká sněmovna má 200 členů, volených na čtyřleté období v poměrném systému s 5% klauzulí. Senát má 81 členů volených většinovým dvoukolovým systémem (jeden obvod = jedno křeslo) na 6 let. Volby do Senátu se konají každé dva roky a obmění se vždy jedna třetina senátorů. První volby do Senátu České republiky proběhly v roce 1996.

3.Soudní moc
Nejvyšší soud je poslední v hierarchii soudů, ke kterému se lze odvolat. Ústavní soud, který řeší nesoulady s Ústavou, má 15 členů na desetileté období, kteří jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu.w

další ideologie:

2009-05-28T05:37:00.001-07:00

e) rasismus
- společenské zvýhodňování jedné rasy před ostatními
- nerovnost před zákonem, nepřítomnost hlasovacího práva, nižší mzda..

f) anarchismus (anarchia = bezvládí)
- odmítání jakékoli formy politické autority, státní moci, právního řádu
- neomezená svoboda jedince, spravedlivé rozdělování hmotných statků, dobrovolné rozhodování
- používá i násilné prostředky, spojoval se i s jinými ideologiemi
- inspirace i pro teroristické skupiny
- vznikl v 19. století

g) enviromentalismus (enviroment = prostředí)
- usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí
- idea pro ekologická hnutí

h) feminismus
- prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovnoprávnění žen s muži

další ideologie:

2009-05-28T05:36:00.000-07:00

a) socialismus (socalis = společenský, socius = společník)
- politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství
- snaha podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl obecné dobro nad individuálním zájmem
- odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví – protiklad individualimu a ekon. liberalismu

b) komunismus (communis = společný)
- vize beztřídní společnosti, ve které není třeba státu jako utlačovatelské instituce
- jeho budování je předpokládáno v teorii marxismu – leninismu po vybudování socialismu

Socialismus a komunismus mají vizi společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický ekonomický systém a vykořisťování dělnické třídy. Socialisté upřednostňují nenásilnou formu, komunisté revoluci vedenou komunistickou stranou.

c) nacionalismus
- přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa
- netolerance až agresivita k jiným národnostem
- může být podepřen rasismem

d) fašismus (fascis = sjednocení)
- nacionálně rasistické hnutí, diktátorská vláda
- agresivní politika, terorismus, útočné války a genocida

Tři ideologické proudy

2009-05-28T05:35:00.002-07:00

a) liberalismus (libertas = svoboda)
- formuje se v Anglii od 17. století
- svoboda, důraz na individualitu jedince
- tzv. Minimální stát - stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu
- měly by být omezeny pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání
- parlamentní demokracie – je to vládní forma liberalismu
- občané se v ní podílejí na správě veřejných věcí prostřednictvím svobodně vytvořených organizací, svobodné diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva

b) konservatismus (conservare = zachovávat)
- věří v hodnoty, které co nejvíce zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád
- preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti
- vznikl v 18. století jako projev znepokojení šlechty a církve se šířením liberálních idejí a snahami liberálů o zavedení parlamentní demokracie
- 20. století – sbližování liberálních a demokratických proudů (vláda Thatcherové v Británii)

c) sociální demokracie
- jako rovnostářská a antikapitalistická ideologie získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům
- první utopičtí socialisté – usilovali o zlepšení podmínek dělnictva
- 20. století: sociální demokraté uskutečňují mnoho politických a sociálních reforem, zlepšují postavení a sociální jistoty pracujících lidí, zásahy do ekonomiky
- později pak také kladli vetší důraz na demokracii, chtěli ji dále pprohlubovat
- po 2. světové válce: odpoutali se od marxistické tradice, jejich politika slaví úspěchy

Politické strany a politická hnutí v ČR

2009-05-28T05:35:00.001-07:00

- právnické osoby, které vznikají registrací na Ministerstvu vnitra ČR a zanikají vlastním nebo soudním rozhodnutím
- členem může být občan ČR starší 18 let (nesmí být k členství nucen)
- musí mít organizační řád (stanovy) - programové zásady
- název, sídlo, způsob volby stranických orgánů

b) podle politických ideologií, ze kterých vycházejí
- ideologie = soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřujících zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny
- zabývá se základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního vývoje

funkce ideologií:
- vysvětlování politických jevů a událostí (např. Příčiny krizí a válek)
- poskytování hodnotného systému a jeho kritérií (co je dobré, co je horší)
- poskytování vědomí identity a sounáležitostí k určité sociální skupině
- nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti

Politické strany se dělí

2009-05-28T05:34:00.000-07:00

a) podle místa v politickém spektru - na pravici a levici

levice
pravice
priority
sociální politika a jistoty
podpora podnikatelských aktivit
stát
sociálně odpovědný politický stát
minimalizace kompetencí státu
rovnost
výsledků
příležitostí
člověk
kolektiv
jednotlivec
ekonomie
státní ochranářství, regulace trhu
liberalizace, deregulace
ekonomické priority
odstranění nezaměstnanosti
snížení inflace
společnost
splynutí
oddělení

Charakterové znaky moderních evropských politických stran

2009-05-28T05:33:00.000-07:00

- mají vlastní politický program, ve kterém jsou vysvětleny základní hodnoty, zájmy a cíle
- účastní se voleb do nejvyšších zákonodárných orgánů a orgánů místní samosprávy, na niž se zaměřuje jejich programová i praktická účast
- působení na veřejnost, získávání členů, voličů a sympatizantů
- disponují stálou, demokraticky volenou organizační strukturou
- činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů od sponzorů a ze státních dotací, jejichž výše je odvozena z výsledků voleb

politická hnutí - bývají zárodkem politických stran

Historie politických uskupení
- již ve starověku – politická hnutí podobně smýšlejících lidí
- anglická a francouzská revoluce, vznik USA
- konec 19. století – v Evropě se začínají formovat první politické strany

13. Politické strany v demokratické společnosti a politický systém v ČR

2009-05-28T05:32:00.000-07:00

- politika = společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných a mající 2 základní charakteristické znaky - obecný dopad a mocenský dopad
- (politická kultura = mravnost a slušnost v praktické politice)

Politické strany
- organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory a cíli, která se účastní politického života
- vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit politickou vůli

- v demokratické společnosti je politická scéna pluralitní (tzn. mnohočetná)
- subjekty pluralismu: politické strany, zájmové skupiny, organizace, odbory, spolky, národnostní menšiny, etnické skupiny
- všechny se snaží prosadit své zájmy

funkce politických stran
- zprostředkovatelská – most mezi lidmi a vládou
- integrativní – soustředění zájmů
- socializační – učí hrát politické role apod.
- mobilizační – mobilizace voličů
- rekrutivní – výběr politické elity
- ústavní – skrze strany je sestavována vláda

Starosta (primátor)

2009-05-28T05:31:00.000-07:00

- je volen zastupitelstvem
- reprezentuje obec, svolává a řídí schůze rady a zasedání zastupitelstva, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce
- jmenuje předsedy komisí; ze zákona dvě povinné: finanční (rozpočet financí), kontrolní
- se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje i odvolává tajemníka
- pravomoc požadovat na Policii ČR spolupráci
- je trestně odpovědný za svou činnost

Obecní úřad (magistrát)
- tvoří je starosta (primátor), místostarosta (náměstci), tajemník, zaměstnanci
- zřizuje pro jednoleté činnosti (služby, správa majetku, financí) odbory a oddělení

Dozor nad činností obce vykonává krajský úřad

Statutární města
- mají zvláštní organizaci:
- lze je členit na městské obvody nebo části s vlastní samosprávou
- je jich 19 (Brno, Hradec Králové, Karlovy Vary, Ostrava, Teplice, Most, Ústí nad Labem, Plzeň, Opava, Jihlava..)

Zastupitelstvo obce

2009-05-28T05:30:00.002-07:00

- voleno občany obce v komunálních volbách
- nejvyšší orgán obce
- rozhoduje hlasování (např. O schválení rozpočtu, územního plánu), vydává vyhlášky, vyhlašuje referendum, zřizuje a řuší příspěvkové organizace (ZŠ), zřizuje a řuší výbory, rozhoduje o finančních příspěvcích větších než 20 tisíc
- podle velikosti obce má obecní zastupitelstvo 5 – 55 členů
- zastupitelstvo si ze svých řad zvolí starostu, místostarostu a další členy rady obce
- funkční období člena zastupitelstva uplynutím volebního období (po 4 letech)
- zákon nepočítá s odvoláním člena zastupitelstva
- veřejná jednání, ze zasedání se zhotovuje zápis

Rada obce
- výkonný orgán obce
- členové: starosta, místostarosta a další členové
- vydává nařízení obce, připravuje návrhy k jednání zastupitelstva, rozhoduje o některých smlouvách uzavřených obcí, o počtu zaměstnanců obecního úřadu; zabezpečuje hospodaření obce, kontroluje plnění úkolů v samostatné působnosti obce
- podle velikosti obce má rada 5 – 13 členů, pokud má zastupitelstvo méně než 15 členů, rada se nevolí¨
- schůze rady jsou neveřejné

Občan

2009-05-28T05:30:00.001-07:00

- občanem obce je občan České republiky, který má v obci trvalý pobyt
- každý občan má v obci práva a povinnosti
- od 18 let může volit a být volen do zastupitelstva obce, hlasovat v referendu, vyjadřovat se
- je povinen řídit se právními předpisy vydanými obcí, dodržovat pořádek, noční klid atd.
- člověk, který v obci vlastní pouze nemovitost, nemá právo volit

Samostatná působnost obce
- stará se o rozvoj území obce a o potřeby občanů (např. Bydlení, doprava, pořádek, kultura ...)
- využívá svůj majetek a hospodaří s ním podle vlastního rozpočtu
- spravuje své záležitosti sama

Přenesená působnost obce
- státní správa, která byla vykonávána správními orgány, které byly včleněny do obce
- do roku 2002 existovaly okresní úřady, po jejich zániku jejich funkci převzaly obecní úřady
- vznikají ve větších městech a vykonávají státní správu za všechny menší obce v jejich obvodu

Orgány obce – Zastupitelstvo, Rada, Starosta (primátor), Obecní úřad (nebo magistrát)
- Zvláštní orgány a komise v přenesené působnosti

12. Obec jako základní samosprávná jednotka občanské společnosti

2009-05-28T05:29:00.000-07:00

Obec
- územní společenství občanů, které má právo na samosprávu
- základní jednotka veřejné správy v ČR
- r. 1992 – obnovena samospráva obcí díky Zákonu o obcích a obecním zřízení
- může používat vlastní znak a prapor
- je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem
- stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen pokud to vyžaduje ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem
- vystupuje jako právnická osoba: má vlastní majetek, vystupuje svým jménem a nese zodpovědnost za svá rozhodnutí
- území každé obce zahrnuje - vnitřní část s obytnou a průmyslovou zástavbou
- vnější část: pole, louky, lesy, cesty, rybníky..

- podle velikosti se dělí na - obce (do 3 tisíc obyvatel)
- města (žádost o statut města schvaluje předseda posl. sněmovny
- statutární města

DRUHY STÁTŮ

2009-05-28T05:27:00.000-07:00

a) podle rozvržení výkonu státní moci
1) centralizovaný stát je řízen z jednoho centra, z hlavního města, kde je soustředěna státní moc a správa, pokud je stát rozdělen na územní celky, jejich řídící orgány mají jen málo významné pravomoci
2) decentralizovaný stát svěřuje značnou část státní moci a správy svým samosprávným územním celkům a ponechává si jen rozhodování o zásadních záležitostech celostátního významu, účelem decentralizace je přiblížení výkonu státní moci a správy k občanům
b) podle struktury
1) jednotný (unitární) stát - má pouze jedno řídící centrum a zpravidla jednoduchou organizační strukturu
2) stát složený - svazek dvou nebo více státních celků, které mají různým způsobem upravené samostatné (autonomní) postavení
- federace - pevný svazek států, členské státy nevystupují v mezistátních svazích samostatně, nemají mezinárodněprávní subjektivitu, federace má jednotnou měnu, armádu, zahraniční politiku, kompetence ústředních federálních orgánů a orgánů členských států jsou přesně vymezené, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům, příkladem je USA - konfederace - volný svazek států, každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva, konfederace bývá často pouze přechodným sdružením států
c) podle národnostního složení
1) národní stát - tvoří je jeden národ- Dánsko, Portugalsko
2) stát s národnostními menšinami - převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří významnou menšinu- Slovensko
3) stát dvou nebo více národů - žádný národ nemá ve státě převahu, nemají jediný hlavní oficiální a v úředním styku používaný jazyk- Švýcarsko, Belgie
4) občanský stát - obyvatelé jsou národnostně smíšení, stát je založen na základech občanské společnosti, původní národnost občanů ustupuje do pozadí, příkladem jsou USA

b) Podle toho, kdo stojí v čele státu

2009-05-28T05:26:00.001-07:00

2) monarchie- stát, jehož nejvyšší představitel (monarcha) vládne doživotně vlastním jménem, monarchie se nazývají království, císařství, knížectví apod. a podle toho jsou titulováni jejich panovnicí, titul bývá dědičný - absolutní monarchie - panovník má neomezenou moc - konstituční a parlamentní monarchie - panovníkova moc je omezena ústavou nebo parlamentem, případně obojím, panovník nemusí mít faktickou moc, v dnešní době jde často o zachování tradice, příkladem může být Spojené království Velké Británie a Severního Irska
3) republika - z latinského res publica- znamená věc veřejná, republika má zpravidla demokratický charakter, v jejím čele je prezident nebo jinak pojmenovaný volený představitel a rovněž volený zastupitelský sbor, podle podílu pravomocí prezidenta a parlamentu se rozlišuje: - prezidentský systém - prezident je hlavou výkonné moci relativně nezávislé na parlamentu a většinou bývá (na rozdíl od systému parlamentního) volen nikoli parlamentem ale v přímých volbách nebo tzv. voliteli (elektory, jsou voleni přímo občany), prezident má rozsáhlé pravomoci- může vetovat zákony, rozpustit parlament a vypsat předčasné volby, v některých zemích plní prezident i funkci předsedy vlády- např. USA - parlamentní systém - pravomoci prezidenta, voleného obvykle parlamentem, jsou omezeny, výkonná moc je přímo závislá na zákonodárné moci, parlament si může vynutit demisi vlády (vyslovení nedůvěry) - poloprezidentský systém - usiluje o optimální propojení funkcí hlavy státu a parlamentu, výrazná úloha prezidenta je často redukována pouze na předem vymezené resorty (obrana, zahraniční politika), prvky poloprezidentského systému se uplatňují např. ve Francii, v Rakousku a na Islandu

11. Typy a formy státu

2009-05-28T05:23:00.000-07:00

formy státu
a) podle formy vlády
- způsob organizace státní moci (kdo stojí v čele státu, kdo vykonává státní moc)
· demokratické
- na státní moci se podílí všichni občané
· nedemokratické
- státní moc vykonává jen malá skupina lidí nebo jeden člověk
a) podle toho, kdo vykonává státní moc
1) demokracie - z řečtiny- znamená vláda lidu, státní forma umožňující účast všech plnoprávných občanů na správě a řízení státu. Jejich účast může být přímá (v referendech a hlasováních) nebo nepřímá (občané volí své zástupce, kteří vykonávají státní moc).
2) diktatura (totalita)- neomezená vláda jednotlivce (diktátor), skupiny nebo strany

b) podle toho, kdo stojí v čele státu
1) teokracie - z řečtiny- znamená boží vláda, stát je pokládán za výtvor boha, osoba stojící v čele státu se pokládá za vykonavatele boží vůle, panovníci se často prohlašovali za samotné bohy nebo třeba za boží syny, příkladem je například starověký Egypt

10. Sociální stát a jeho ekonomické problémy

2009-05-28T05:22:00.000-07:00

- vznikl v Evropě (kolem druhé světové války)
- vzorem bylo Švédsko, později Německo a poté prakticky celá republika
- je to stát založený na tržním hospodářství
- státní orgány se starají o sociální zabezpečení občanů státu
- občané během svého život povinně platí sociální pojištění, zdravotní pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti
- stát má povinnost ty peníze chránit, určuje pravidla pro hospodaření s těmihle penězi
- každý občan po dosažení věku má nárok na starobní důchod, na ošetření doktorů a lékařů
- v případě invalidity má člověk nárok na částečný či úplný důchod
- funguje zde princip solidarity – platí všichni, ale každý to čerpá zvlášť a jinak
- lidé si mohou připlácet na důchod – penzijní pojištění – stát vám každý rok něco přidá)

Ekonomické problémy
- stát musí mít velké zásoby peněz, aby to utáhl
- zdravotní pojištění se pro děti a důchodce platí z daní
- zvyšuje se věková hranice odchodu do důchodu
- mandatorní výdaje – výdaje státu, které jsou nařízené zákonem
- důchody se pomalu zvyšují (většinou při inflaci)
- Evropská unie podporuje sociální stát

družstva

2009-05-27T04:50:00.000-07:00

saldo obchodní a platební bilance
- zisk: kladná bilance – větší vývoz než dovoz
- prodělek: záporná bilance
- počítají se sem i peníze vyvezené do zahraničí

proces transformace ekonomiky
- týká se bývalých socialistických států
- podmínky:
· demokratizace politického a veřejného života
- zrušení vedoucího postavení KSČ
· vytvoření právních podmínek pro podnikatelskou a obchodní činnost
- u nás neproběhlo
· deetatizace
- odstátnění a následná privatizace
- stát se zbavuje řízení většiny podniků
· liberalizace cen, obchodu
- za komunismu – ceny pevně dané státem, dnes ne
· přestavba daňové soustavy
- dříve neplatila
· přechod ke konvertibilní měně
- volně směnitelná
· vytvoření orgánů tržní ekonomiky
- vznik živnostenských úřadů, finančních úřadů, burza

družstva

2009-05-27T04:49:00.000-07:00

- společenství osob založené za účelem podnikání nebo uspokojování potřeb svých členů
- jejich postavení upravuje obchodní zákoník
- minimálně 5 členů, maximum není
- platí členský vklad
- členové neručí za závazky družstva
- statutární orgán: předsednictvo
- nejvyšší orgán: členská schůze

výkonnost ekonomiky
- je měřena pomocí:
- podílu HDP a počtu obyvatel
- podílu HNP a počtu obyvatel
· hrubý domácí produkt (HDP)
- objem všech vyrobených statků na území státu za rok
· hrubý národní produkt (HNP)
- objem všech vyrobených statků českých firem na území ČR i v zahraničí za rok

tempo růstu ekonomiky
- udává o kolik procent se zvedne HDP
- z historie ČR:
1997 – klesá o 8%
1998 – klesá o 1%
1999 – stoupá o 0,5%
2002 – stoupá o 3,5%
v současnosti: stoupá o 5 - 6%

Obchodní společnosti

2009-05-27T04:48:00.000-07:00

b) kapitálové společnosti
společnost s ručením omezeným (s r. o.)
- založení: alespoň jedna osoba
- maximálně 50 společníků
- základní kapitál: 200 000Kč
- společník ručí do výše svého vkladu
- statutární orgán: jednatel
- nejvyšší orgán: valná hromada
- může být i dozorčí rada
- ve společenské smlouvě musí být uvedeni jednatelé i s adresami (mají právo jednat za společnost)
akciová společnost (a. s.)
- základní kapitál: alespoň 10 milionů korun
- může vydat akcie dohromady minimálně za 10 milionů
- všechny akcie nemusí mít stejnou hodnotu
- obchodní název musí mít vždy „a. s.“ nebo „akc. spol.“
- může ji založit i jeden člověk – ten ale musí vystupovat jako právnická osoba
- akcie se dají prodávat i na cizích burzách
- zakládá ji: Zakladatelská listina akciové společnosti (pokud je jediný zakladatel) nebo Zakladatelská smlouva (pokud je více zakladatelů)
- představenstvo (správní rada) – řídí společnost (přímo i nepřímo), určuje strategii
- dozorčí rada – kontrolní orgán, kontroluje, aby management a představenstvo je jednaly podle stanov

Obchodní společnosti

2009-05-27T04:47:00.000-07:00

a) osobní společnosti
- předpokládají osobní účast společníků na podnikání)
veřejná obchodní společnost (v. o. s.)
- zakládají ji alespoň 2 osoby – podnikají společním jménem
- ručí celým svým majetkem (při krachu je rozprodán majetek všech podepsaných)
- zisk si rozdělí rovným dílem, není-li uvedeno jinak
- společenská smlouva obsahuje:
· obchodní jméno a sídlo
· výčet všech společníků
· předmět podnikání
· podpisy všech společníků (ověřené notářem)
- všichni společníci mohou podepisovat smlouvy, pokud není uvedeno, kdo ji zastupuje
komanditní společnost (k. s.)
- její členové rozděleni do dvou skupin:
· komplementář – ručí za společnost celým svým majetkem a žídí celou společnost
· komandista – má závazek do výše svého vkladu, nepodílí se na řízení
- společenská smlouva stejná jako u veřejné obchodní společnosti, jen musí být uvedeno, kdo je komplementář a kdo komandista

Vznik společnosti:

2009-05-27T04:46:00.000-07:00

- musí získat oprávnění k provozování
- živnostenský list
- koncesní listina
- musí sepsat společenskou smlouvu, která obsahuje
· obchodní jméno a sídlo společnosti
· výčet všech společníků
· předmět podnikání
· podpisy všech společníků ověřené notářem
- musí se zapsat do obchodního rejstříku
- a musí splatit část základního kapitálu

zánik společnosti
- výmazem z obchodního rejstříku
- likvidace = ukončení činnosti
- rozdělení likvidačního zůstatku společníkům

Živnost

2009-05-27T04:45:00.000-07:00

- užší pojem než samostatné podnikání
- podnikatelská činnost řídící se podle živnostenského zákona
- ne: lékaři, právníci, notáři a znalci
- prokazuje se živnostenským listem nebo koncesní listinou
- druhy živností:
· ohlašovací
- vzniká podáním žádosti na živnostenském úřadě
- dělí se na:
- volné – nejsou stanoveny zvláštní podmínky
- řemeslné – odbornost díky vyučení
- vázané . Odbornosti je dosaženo jinak (souhlas odcotné instituce)
· koncesované
- koncesní listina
- musí být udělena koncese
- např. telekomunikační služby, směnárenská činnost, taxislužba

- živnostníkem může být:
- osoba starší 18 let, bezúhonná, způsobilá k právním úkonům
- musí mít odbornou způsobilost

Mzda, plat

2009-05-27T04:43:00.000-07:00

- mzda = u ziskových organizací
- plat = u neziskových organizací
- typy mezd:
· časová – počet odpracovaných hodin násobený hodinovou sazbou
· úkolová – podle výkonu, času a množství
. hrubá – před zdaněním
· čistá – po odečtení dávek a sociálního zabezpečení
- další dělení:
· nominální – v peněžním vyjádření
· reálná – kolik složek a zboží si za to koupíme

vlastnictví
- 5 znaků podnikání:
· soustavnost
· samostatnost
· vlastním jménem
· na vlastní odpovědnost
· za účelem zisku

podnikatel
- zapsán v obchodním rejstříku (právnická osoba musí, fyzická osoba na požádání)
- podniká na základě živnostenského zákona
- provozuje zemědělskou výrobu a je zapsán do zvláštní evidence
- podniká na základě zákona o tlumočnících, o znalcích a o notářích

Dělení nezaměstnanosti

2009-05-27T04:42:00.000-07:00

- další dělení:
· frikční (krátkodobá, dočasná)
- doba přechodu z jednoho zaměstnání do druhého
· strukturální
- způsobena společenskými změnami a technologickým pokrokem
· cyklická
- vzniká při sestupu hospodářství, při vzestupu zaniká
· sezónní
- např. zemědělské práce

Úřad práce
- zprostředkovává bezplatně zaměstnání na celém území ČR pro všechny uchazeče o zaměstnání, kteří mají trvalý pobyt v obvodu tohoto úřadu práce
- uchazeč:
- musí Úřadu práce oznamovat jisté skutečnosti
- musí být aktivní
- má právo na zaměstnání, které se shoduje s jeho kvalifikací
- má právo na rekvalifikaci
- má právo na hmotné zabezpečení, musí mít ale odpracováno minimálně 12 měsíců

Složky trhu

2009-05-27T04:41:00.000-07:00

a) trh daně
- spadají sem všechny subjekty (stát, domácnosti, podniky)
b) trh finanční
- všechny peněžní instituce
- hlavně obchod s penězi
c) trh práce
- pracovní síla – lidé, kteří nabízejí své služby

Nezaměstnanost
- nabídka práce je větší než poptávka
- míra nezaměstnanosti
- optimální je 5%
- je to podíl nezaměstnaných, kteří aktivně usilují o nalezení zaměstnání, na ekonomicky aktivním obyvatelstvu
- vyjádřena v procentech

Dělení nezaměstnanosti
· dobrovolná
- lidé v produktivním věku, kteří o práci neusilují
· nedobrovolná
- lidé, kteří o práci aktivně usilují

Tržní mechanismus

2009-05-27T04:40:00.000-07:00

· přebytek
- tržní cena výrobku je vysoká -> pokud chtějí všechno prodat, musí cenu sníži -> snižování vede k poklesu množství nabízeného zboží a současně s tím vzroste poptávka po zboží..
- tak to bude probíhat dokud bude přebytek
· nedostatek
- poptávající chtějí uskutečnit všechny své nákupy -> to vede k růstu ceny nabízeného zboží -> klesá poprávka po zboží -> roste množství nabízeného zboží
- tak to bude fungovat dokud bude existovat nedostatek

Vnitřní fungování ekonomiky
· domácnosti
- vstupují na dva typy trhů:
· na trh statků a služeb – tvoří poptávku
· na trh výrobních faktorů – nabízejí práci, půdu a kapitál
· podniky
- také na dvou trzích
· trh statků a služeb – nabízejí výrobky
· trh výrobních faktorů – vytvářejí poptávku

Pojmy tržní ekonomiky

2009-05-27T04:39:00.000-07:00

trh - prostor, ve kterém se střetává nabídka zboží, poptávka po zboží a směna zboží
cena - peněžní částka, kterou je kupující ochoten dát za zboží a za kterou je prodávající ochoten zboží prodat
nabídka - souhrn všech zamýšlených prodejů, které je prodávající ochoten uskutečnit za určené ceny
poptávka - souhrn všech zamýšlených nákupů, které je kupující ochoten uskutečnit za určené ceny

pokud je nabídka vyšší než poptávka:
- některé firmy musí „odejít z trhu“ (zrušení výroby, změna oboru)
- dochází ke zlevnění
- pohlcení menších firem za účelem:
- zničení konkurence
- zlepšení výroby

zásah neviditelné ruky trhu
- např. v ČR omezena výroba mléka a zrušena výroba ovčí vlny

9. Tržní hospodářství a vlastnictví majetku v ČR a EU

2009-05-27T04:38:00.000-07:00

Ekonomika = uplatnění ekonomické teorie v praxi
- ekonomické sektory
· primární - zemědělství, rybolov, těžební průmysl
· sekundární - zpracovatelný průmysl, stavebnictví
· terciální - služby, banky, obchod, zdravotnictví
- podle toho, kolik je v jakém sektoru zaměstnáno lidí, se hodnotí vyspělost státu
- 3 významy ekonomiky
· ekonomika jako hospodářství - světové, národní, podniku
· ekonomika jako hospodaření - plánování, zásobování, výroba, prodej
· ekonomika jako hospodárnost - účelné využití vstupních zdrojů v porovnání s výsledky

Ekonomické systémy
· zvykový
- je spojen s primitivní výrobou – dělení po pohlavích
- společné vlastnictví – všechno je všech a každý dostane, co potřebuje
· příkazový (direktivní, centrálně plánovaný)
- v Česku do roku 1989
- centrální plán: přesně stanovené výnosy, produkty / vede většinou ke krachu
- vzniká zde černý trh, který ale není zahrnutý do ekonomických ukazatelů
· tržní
- převládá soukromé vlastnictví
- řízena trhem
- dva ukazatele, kteří řídí výrobu : nabídka a poptávka
· smíšený
- tržní hospodářství doplněno o zásahy státu

Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

4.Burzy

2009-05-27T04:37:00.000-07:00

- burzy jsou místa pravidelného shromažďování osob, které je zvláštním způsobem organizováno, kde se obchoduje podle zvláštního zákona a podle burzovních předpisů
- na burzách se obchoduje prostřednictvím makléřů, což jsou zprostředkovatelé obchodů na burze
- mohou jimi být banky (koupě a prodej akcií), brokeři (obchodují svým jménem s cizí akcií), dealeři
- burzy cenných papírů (peněžní) – obchoduje se na nich s cennými papíry a zahraničními měnami
- burzy zbožové (komoditní) – obchoduje se zbožím se standardní jakostí (obilí, ropa, drahé kovy)
- burzy lodního prostoru – pronájem lodí a volného lodního prostoru

5.Daňový systém v ČR
Daň – povinná a nenávratná platba vybíraná státními orgány od fyzických i právnických osob na základě zákona
1) Daně přímé – daně placené přímo fyzickými a právnickými osobami; jedná se zejména o daně z příjmu, jež mají největší význam, daně z majetku a dědické daně
- daň z nemovitosti – platí každý, kdo má nemovitost; neplatí ho obce, školy, kostely
- daň z příjmů fyzických a právnických osob – každý kdo má příjmy, platí se do konce března
- daň silniční – každý kdo používá automobil k podnikání
- daň dědická – pokud je uzavřeno dědictví, do jednoho milionu se daň neplatí
- daň darovací – platí se od jednoho milionu; bezúplatný převod majetku mezi přáteli
- daň z převodu nemovitosti – při prodeji nemovitého majetku

2) Daně nepřímé – daně připočítávané k cenám zboží a služeb; do státního rozpočtu je odvádějí prodávající
- daň z přidané hodnoty – (DPH) 5%, 19% - daň platí ten, kdo nám něco prodává nebo kdo nám poskytuje službu
- daň spotřební – umožňuje státu určitou regulaci spotřeby, v konečné fázi je platí spotřebitelé; pohonné hmoty, líh a lihoviny, alkoholické nápoje a tabákové výrobky

3.Cenné papíry

2009-05-27T04:36:00.001-07:00

b) akcie – cenný papír vydaný akciovou společností a opravňující jejího vlastníka vykonávat práva společníka akciové společnosti a podílet se na majetkových právech
- dividenda – vyplacení za akcie // příjem se daní
- kmenové – nemají zvláštní práva ani omezení; hodnota je každý den jiná
- prioritní – mají zaručenou výši dividendy, je s nimi spojeno omezení hlasovat
- zaměstnanecké – jsou určeny pro zaměstnance a nelze je běžně prodávat
- zlaté – není právo na dividendy, jen na valné hromadě má vlastním právo veta

c) směnky – cenné papíry představující písemný dlužnický závazek
- zaplatit v určité době a na určitém místě přesně stanovenou částku dané osobě
- pokud není uvedeno jméno komu -> může být prodána // je součástí dědictví
- vlastní – výstavce se v nich zavazuje, že sám zaplatí uvedenou částku
- cizí – výstavce v nich přikazuje, aby třetí osoba zaplatila věřiteli místo něho

d) šeky – cenné papíry, jimiž vlastník účtu přikazuje bance vyplatit jeho doručiteli či uvedené osobě určitou peněžní částku

Bankovní soustava

2009-05-27T04:34:00.000-07:00

b) Komerční banky
- obchodují s penězi, poskytují úvěry, přijímají vklady od právnických a fyzických osob, provádí platby za své klienty
- KB, ČSOB, GE Money

c) Specializované finanční instituce
- společnosti, které půjčují peníze; směnárny státní loterie (SAZKA, SPORTKA)
- Kampelička – družstvo lidí, kteří ukládají peníze společně, ty pak dají do větší banky

3.Cenné papíry
- cenný papír – listina představující určitý nárok vlastníka vůči tomu, kdo tento cenný papír vystavil
- dělí se na – úrokové (dluhopis), výnosové (akcie), neúročené (šeky), komunální a soukromé
a) dluhopisy – úvěrové cenné papíry s pevně stanovenou dobou platností a výnosem (úrok)
- součástí dědictví, dá se s nimi obchodovat
- výměnný – je směnitelný za akcie
- opční – předkupní právo na akcie, kdo dluhopis vydal